blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

ticho v sobě

povídka

„ani nevím,“ řekl, když si uvědomil, že by přeci jen něco říct měl. měl prostě ten pocit, že se tohle od něj očekává, a on jen nerad zklamával. a taky mu vadilo to ticho. prázdné a tupé ticho. slyšel o tichu, které je samo o sobě obsažné, které nepotřebuje už žádných slov. ale pouze slyšel. dokonce ta nevyřčená slova jsou najednou jejím nepřítelem, ačkoli kdykoliv jindy požehnáním. najednou si uvědomil, jak moc po takovém tichu touží. jak by ho rád poznal, ucítil. ucítil by ho? byl by schopen ho vůbec ucítit?


pokaždé, když je ve společnosti, má nutkavý pocit, že musí to ticho přeplácat. a teď najednou a z ničeho nic uprostřed jednoho obyčejného dne získal pocit zbytečnosti. dokonce se měl sám za zábavného společníka už jen proto, že byl tak často zván. no, často... byl prostě zván. tu a tam ho někdo pozval a on měl pocit, že právě pro jeho bodrou povahu, proto, že byl tak zábavnej. rychle hledal ve vzpomínkách případ, kdy tomu tak doopravdy bylo. měl by si vzpomenout alespoň na jeden. sakra! určitě jich muselo být! telefonujou mu, aby určitě přišel, že bude legrace.

tíživé ticho. teď je tady tíživé ticho společného prostoru. co když tu tíhu cítí jenom on sám? co když je to jenom jeho ticho? ta dívka naproti se usmívá. usmívá se něčemu, někomu v sobě. neoholenej chlápek vedle se na něco zlobí. na něco v sobě. tlustá paní má před sebou hromadu starostí. docela možné, že polovinu z nich si bere, aby jen mohla a měla ten pocit ustaranosti, který tak moc dělá dobře. a malej klučina s maminkou má v sobě tolik života, že ani netuší, co ticho je. jeho mamina se co chvíli na něj usměje pro ujištění, že je tu pouze pro něj, i když má taky skrytě ustaranej obličej. ale na večírcích je to přeci úplně o něčem jiném! tihle lidé byli jenom náhodně vybraní, aby čekali, až na ně přijde řada.

přemýšlí, jak moc je náhoda, že se právě oni setkali. najednou má pocit, že existuje nějaká podivná směsice předurčeností a náhod. co když byli vybráni, aby si navzájem něco dali, něčím se obohatili. možná taky něco uviděli. něco skrytého pod kamenem, který ze zvyku už jen obcházeli. možná je takovýchto setkání hromada a možná právě teď může procitnout. procitnout skrze ticho. tíživé ticho v něm. jeho vlastní tíživé ticho.

opět mu myšlenky zalétly někam, kde to ticho může, a proto i je tichem souznějícím. tichem bez prázdnoty, tichem, které je o něčem a s někým. s někým a pro někoho, přičemž pro někoho, kdo to ticho dokáže poslat se stejnou vyrovnaností nazpátek.

cítí, jak na něj pomalu padá melancholie. smutek prázdného ticha.


06.12.2011 19:01 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 14.12. 09:43, srp

    Nejsi sám ,kdo miluje ticho, ale já ho teď moc nemám.Izolujeme dům, aby nám bylo v zimě teploučko. Používám foukanou izolaci na radu přítele a všem ji také doporučuji Climatizer Plus je jedinečný. Až to budeme mít hotové tak už nechci nic pod stromeček.


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se