|
jako cibule v průjezdu si připadám, když odkládám postupně své vrstvy šatů ve vlaku. a stánkaři ve svátečním na náměstí poslouchají tu svou hitovou vánoční. nejspíš ji už milují k zbláznění. ještě pár posledních dárků, a svět bude v rovnováze. no svět... ten můj malej tedy určitě. no určitě.., ale bude se tvářit, to jo.
umřel nám světovej dramatik a prezident i přes žádost jeho svátosti dalai lámy, aby ještě deset let posečkal. nevím, státníkem do smrti i proti své vůli a zdraví leze po vedlejší koleji.
smrt jako naše součást. měli bychom ji opět vzít na milost. hezky se tváříme, jak není naše, jak k nám ani nepatří, a té mrše je to ale úplně šumafuk. mrše... když je naší součástí, nebudem jí nadávat, a navíc ji jednou budem možná potřebovat. možná ji budem prosit, aby si pospíšila. kdo ví... a kdo ví, ten to nepoví. a kdyby přeci jenom... unesli bychom to odkryté překvapení?
ježíškovi jsem letos opět zapomněl napsat, jak moc bych si přál ty vánoce proložit bílou a snad bych nebyl ani sám. sousedovic děti by se ke mně určitě přidaly, co by ne. a katastrofy se točí kolem lidí kdesi, kam se ani nedostanu, a tak bych neměl na ně myslet. na zprávy nekoukám, nečtu je, a přesto samy přilétají, jako ty reklamy. zlobím se na obojí a jim je to šumafuk. jako té smrti.
a navíc jsem se asi zamiloval, a hned do několika nových dýmek, co si je „ráj kuřáků“ před vánocemi pořídil. ach jo. asi jsem zlobil, milý ježíšku, já vím.
hezké vánoce vám všem. i těm, co je nemusím :-)
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
Jako vždy, moc hezké, děkuji J.