na
štědrý den se courám pracovně naladěn se vzpomínkou na kdysi,
jak všichni byli ten den na sebe nějak sváteční a s úsměvem.
vzpomínám na cesty, na zasněné obličeje ve vlacích, na jakousi sváteční soudržnost, na dvoudňový válečný klid zbraní. vzpomínám na svátek zapomnění toho světa kolem.
vlaková průvodčí má ale rozhodně jiný názor. stejně si
připadám celej zabalenej do těch vánoc, do těch svátku s černou
páskou na ruce. potkám kluka v sukni a tvrdí, že je prý pánská,
a navíc mnohem teplejší než kalhoty, a taky že je černá. nevím,
zatím to zkoušet nebudu, i když mám tak sexy nožky :-). v
podzemce slepec, kterému smím říkat nevidomej, hraje na flétnu a
já docela zas jednou nevím co si myslet. na každém rohu nějakej
výběrčí pro tu nejbohulibější věc s kukučem buď naprosto
připitomělým, anebo přímo křiváckým. tento vypadal, že mluví
pravdu. že tu pravdu píská na svou flétničku. a pískat nějakou,
jakoukoliv pravdu v této kotlině se „opravdu“ nenosí.
jsou
vánoce a přejem si naprosté hlouposti. proč ne, pokud to není do
vážna. pak už to jejich „hlavně to zdraví“ je pouze o
slepotě. nechci zdraví jako číslo jedna bez možnosti pro někoho
žít. chci snad tady strašit do stovky a sám? vzpomínám na mrtvé,
co jsem měl rád. a patos prý bude od příštího roku pouze na
lékařský předpis. vidím před ordinací fronty jako blázen, a
prej – napište mi to na celej měsíc, a rovnou i pro mýho
starýho, stejně neví, co bere. zdá
se mi o sněhu a do toho se mi připlétá austrálie. mají tam
vůbec sníh? mají hory, tak nejspíš mají taky sníh. a česky se
mluví na celém světě, soudě podle těch filmů. tak co.
austrálie a procházky o samotě. ahoj, a vrátit se za dva měsíce
šťasten, že jsem přežil. nádhera! jenom psa a jinak nic a
nikoho. a evropské ticho po lžičkách chlemtat v buši plnými
dlaněmi. nevím, lze se ho nabažit? možná bych se pak těšil, a
dychtivě číhal na první kamión. nechtít moc a nebýt ovce.
přímo protimluv!
jsou
vánoce, a my jsme zatím tady a pro sebe navzájem. jen nechtít moc. leda od sebe.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
