blog kavárenského povaleče s dýmkou

jakouže to má cenu, ten náš člověk? a co když taky záleží, kde a koho máme na mysli konkrétně. a kde? jih světa vs. sever se o tento pohled určitě poperou. anebo těm na jihu to bude nejspíš úplně fuk a ještě si poklepou na čelo. a koho konkrétně? to jako podle zásluh, nebo škol, případně funkce? a co takhle cena života dle vlastního uvážení? a začíná problém. kupodivu vznešeně znějící heslo, že „cena života je přeci všude a pro všechny stejná,“ je pouhopouhým snem superhumanistů. sám se považuju za humanistu, ale ne rovnostářského. všem stejně, bez ohledu na vyznání, rasu a pohlaví. posud je to pěkné, ale má-li přijít na jednotlivce, raději nemyslet a dál rozdávat, a klidně i povinně, jen aby mě nepovažovali za nelidu.

ale proč má mít sebevražednej atentátník stejnou cenu jako mírumilovnej jedinec, jako jeho oběť? proč má mít zabiják norských dětí stejnou cenu, i když ústavní? a proč má mít zloděj v mém bytě připraven na jakékoliv násilí, jen aby nebyl prozrazen, stejnou cenu? a proč nalitej zbohatlík v novém autě při stoosmdesáti přes vesnici také? ať to stojí, co to stojí, musíme si vážit všech, vždyť oni na to časem přijdou... skutečně? a jakou cenu bude muset zaplatit jedinec navýsost si vědom ceny svého života? prostě dobrák zaplatí třeba vlastním zmrzačením, aby jeho násilník prozřel. a znásilněná usíná s dobrým pocitem možného polidštění lidské zrůdy.

tak tedy jak? kde je ta míra, a kdo a jak jí stanoví? každý sám! jak jednoduché! vážím-li si sebe a žiju podle toho, pak dokážu ocenit i druhého.

a co sebevrazi? když vynechám debaty o dětech a nesvéprávných, dostanem celou škálu těchto. jeden přišel o nohy a nechce žít. utekla mu manželka a najednou už nechce žít... nastoupí zákon superhumanistů, a ten je za pomoci hasičů a vrtulníků a hromady lékařů přivede k životu... hezké. a vedle ležící mladík čekající půl roku na banální operaci pro nedostatek peněz. stařenka se zlomeným krčkem má smůlu, prože je stou v pořadí a není tak akutní...

a kolik postižených se potýká s naprostou chudobou? a proč? protože my raději efektně a s palcovými titulky zachráníme člověka, který o to nestál. a co jedinec, který po zralé úvaze se rozhodne odejít? jednoduché! západní společnost mu daruje zvířecí kazajku s pytlem prášků. přeci každý jedinec má právo... atd., atd. budem do zblnutí bez rozumu přežvykovat, aniž bychom za ty peníze pomáhali těm, co potřebují.