blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

samota a víra

máme sebe, a snad tomu i chvílemi věříme, jak moc jsme sami sebou, jak moc si patříme, než pochopíme, jaká je to blbina. a že se hledáme, potkáme tu a tam jedince naprosto svého, který už z dálky prvním pohledem křičí, aniž by cokoliv vyslovil, aniž by vydal hlásek, jak moc je svůj. a že nás ten jedinec notně musí vyděsit a taky že nás vyděsí, už jen svým zjevem a chováním a těmi názory! a to vyděšení pak v sobě dlouho nosíme jako mementum, jak moc dobré je nebýt sám pro sebe a jen svůj. a že trpíme přesvědčením, jak moc jsme inteligentní, tak si moudře zdůvodníme, proč práve my se té podivné jinakosti budeme odteď důsledněji vyhýbat.


a roky se vám kutálejí a točí v nějakém podivném zběsilém kruhu, ve spirále a vy, s obřím hrnkem na kafe v běhu mezi bowlingem, večerním breefingem a milenkou, se najednou ocitáte uprostřed desinfekce a protivného pípání coby hlavní hrdina lékařského seriálu bez honoráře. smrad umně promíchán se strachem ze smrti, hromadou hadiček a s nekonečnou žízní po obyčejné vodě vám ve chvíli, kdy jste schopen si konečně prvně sednout s přepychovým lízátkem z dětství, dovolí se dlouze zamyslet.

navštěvují vás mimozemšťané z práce, ve které jste prý něco museli.

teď si konečně vzpomenete na toho podivína, na jeho klid. vzpomenete si na pinkfloyd a bacha a krásné obrázky letmo kdesi zahlédnuté. objevíte škvíru nového světa, který se kolem plouží v tichu už deset tisíc let. zkoušíte otevřít tu bránu do cizího světa, který by mohl být i váš. a že se vám pomalu rozsvěcuje, vidíte ty pitoreskní kraviny, tak důležité ve vašem minulém životě.

přemýšlíte o víře, o víře v cokoliv smysluplného, o skutečné víře, o vyšším smyslu bytí. o smysluplnosti všeho.

a nazítří vám někdo, bývalý kamarád, šlehne do obličeje výtku o slepé koleji.

a vy najednou, a vlastně ani netušíte jak a proč, sedíte uprostřed šíleně rušné křižovatky a v uších mozarta. a pak v klidu s teplou dýmkou v otlučené kavárně a spočítáte si, kolik že to smíte dnes utratit, a někdo se vás ptá, jak to děláte, že vypadáte tak šťastně.


23.01.2012 13:12 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se