blog kavárenského povaleče s dýmkou

viděl jsem...

ranní partitury z plzně na vltavě a včerejší divadlo na dvojce jsou přesně těmi, co se dokážou nezabít a snad na chvíli zanechat po sobě skvělou chuť a vůni. a erik emmanuel schmitt se stal mým novým favoritem a jeho „záhada“ neboli „enigma“ také. 

na slušné filmování prý chybí slušný peníz, ale inscenaci natočit je asi jiný problém, i když na tu stačí zlomek peněz. režijně zvládnout mrňavý prostor a vše vsadit na dialogy bez mrtvolných efektů a symfonické hudby. kdo dnes dokáže svou odvahu bez typizovaných návodných berliček, kde divák, považte, je ponechán sám sobě, aby pochopil(!). to se prostě už nenosí a český divák zvláště pouze dabinkem a seriálem jako husa na pečínku je krmen, aby nedejbože nemyslel. a najednou televizní záznam z divadla na fidlovačce, a povedenej!

ono je to s těmi záznamy z divadel ošidné. povede se tak jeden ze tří, i když budou vybírány pouze skvělé kusy. televizní přenos nemá a nemůže mít stejnou chuť, tak jako kachna na pomerančích zabalená do novin s tou předtím v restauraci... (docela blbej příklad, a zrovínka s českým pohostinstvím...) v každém případě byl jsem potěšen a zasažen.