blog kavárenského povaleče s dýmkou

drobná opeřená postavička lemčíka sbírající barevné kousky čehokoliv, včetně výdobytků homo sapiens do vlastnoručně, nebo spíše vlastnozobně postaveného honosně vyhlížejícího hnízda, které mu závidím, pracuje s nevídanou pílí a nadšením. to hnízdo, ten palác, který snad deset, snad dvacetkrát převyšuje jeho stavitele, je tak krásnej, tak neobyvatelnej, protože pouze k námluvám, a proto smyslnej. a před ním, aby toho nebylo málo, vystaví, umně naskládá plastová víčka, kamínky, bobule a zlomené propisky, a to vše výhradně modré, aby tu svou výkladní skříň u tiffanyho zakončil ukradenou sušenkou v krásné modré.

a rajčin (od slova rajka) nápadník na vlastnozobně vytvořeném parketu toká a čeká taky na tu svou vyvolenou a protože je to krasavec k pohledání. ví, že za nějakým stromem už se těší uměnímilovná dáma na to první jarní namlouvání. a slečna přicupitá na nejbližší bidýlko a představení může začít. a z hezouna najednou je taneční mistr. takový šat, takové taneční kreace, no co všechno my pro ty holky neuděláme! a ne jenom, aby sme si vrzli... myslíme na rodinu a myslíme to vážně... většinou.

a do toho všeho žasnu, jak bedna, co na ní tak čučím, vyplivne na mne traktoristu, jak si zapíná před orbou „dží pí es“! no koukám jako blázen a zůstávám na příjmu, abych pochopil. ten traktorista se svou příplatkovou „gps“ se pustí po trase orby, aby příští dráhu pár zainteresovaných satelitů spolu s palubním počítačem traktoru(!) už vykonaly samy.

naštěstí to všechno vyrovnal jeden australskej ptáček, co miluje zvuky. a to hudbymilovné ptáče se naučilo po tisících a tisících generacích zpívat snad pro obranu, snad z plezíru, což je mi milejší, napodobovat vše jako papoušek. a že je nenápadnej a že nikdo si ho domů, do klece nekupuje, tak se tento zpěváček vyřádí asi po nějaké té pitce jako milovník všeho lidského. jako klakson auta, jako autoalarm, pípající zámek na autě, motorová pila(!) a nevím co ještě. místní z toho mají celkem švandu a svou zlost nad jeho řáděním si vyrovnávají posloucháním vyděšených turistů vidících duchy a s přísahou, že už nikdy nebudou pít.