blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

estetika z druhého břehu

jako je můj kocour zahradníkem a myslí si, že dobrým, tak i novodobí vládci měst připravující nám pohledy příští a pohledy na dlouho si patrně myslí totéž. a že ty pohledy jsou na dlouho, opravdu na dlouho, je smutná pravda.

jak dobrý musím mít zrak, abych uviděl něco okouzlujícího? jak dlouho musím jít, a uchodit své už ani ne zánovní nožky, abych natrefil na pěknou stavbu? a jak dlouho s dalekohledem, abych zachytil sebemenší maličkost k pohlazení? detail, co potěší, detail, který dotváří a určuje oblibu jeho celku.


vezmu-li si zvídavé imaginární dítě v sobě s sebou, abychom mohli oba prstíkem ukázat a vzápětí chtít se dotknout toho něčeho pěkného, najdu vůbec pět takových?

dětské hřiště přímo pod okny je ukázkou z hororového filmu, ve kterém straší děti. ať už ony, anebo je. a každý rodič mi vpálí do tváře, jak je dobře, že ho tam mají. a když zmalován těmi rodičovskými nadšenci najdu konečně jedno dětské hřiště, ve kterém je znát citlivá ruka na první pohled, zjišťuji, že pouze na první pohled. jsou tak hezky barevná, jsou tak lákavá, jen nechodit blíž, jen nekoukat na ty detaily, na ty spoje, na maličkosti k pohlazení.

chodím uchozen s neutahatelným imaginárním dítkem v sobě plném energie a lačném po všem novém a … a kdo že ho naučí, co je hezké? kdo mu dnes ukáže, co je krásné?

a běžím jako blázen k prvnímu paláci tam odněkud z minula a zastavím a ještě přes chodník ukazuji na fasádu, na ty sochy a průčelí. pln obav běžím dovnitř a nalézám je tam! konečně v klidu a se svým zvídavým dítkem v sobě mohu mluvit o kráse deatilu, o věcech, o maličkostech k pohlazení.

venku potkám nažehlený dvanáctiválec s třícípou hvězdou na čele a spokojeně si mrmlám, že není to až tak hrozné s námi, když dokážeme vytvořit něco takového. a sklouznu pohledem na jeho espézetku a tam na tom dizajnérském skvostu jednadvacátého století leží značka přidělaná ignorantským zločincem krásy, když ten kousek poznávacího plechu je přikládán na podklad pro jistotu hned s dalším podkladem už na pohled strašným... a majiteli krásy, kterému za vinu dávám toto vychýlení z dokonalosti, toto narušení, tento necit a nepochopení, kdy jedinej počin po dokonání díla, které ještě stojí za pohled, je ten, který si majitel sám nadělí se šroubovákem v ruce. anebo to dovolí.

a když už ne ti boháči, co od nepaměti byli určovateli vkusu, ať už špatného či nikoli, kdo jiný postaví barák, o kterém se budou učit jeho vnukové?

je samozřejmě pouze směšným detailem espézetka s dvojitým podkladem, nicméně určujícím, protože naprosto standardním, který je vzápětí pokládán na to dětské hřiště.


10.04.2012 09:18 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se