blog kavárenského povaleče s dýmkou

dotek blaženosti, dotek nadpřirozena při duchovní hudbě estonského „arvo parta“ v první části, cantate domino, blahoslavenství a te deum.

najednou nemusíte přemýšlet o bohu a nemusíte řešit existenční otázku bytí, když se na okamžik dokážete zaposlouchat do hudby, která vás opíjí, která vám rozvlní všechny zbylé mozkové buňky a hravě přeskočí vaši barovou židli se dvěma promile, do kterých vás bez varovaní vtáhne, aniž byste tušili jak.

proč se poslouchat nenaučí většina dětí? a můžou se vůbec naučit ony samotné? děti hluchých rodičů, hluchých a slepých duchem bez poznání? jakou mají šanci čtyři pětiny a jejich nadání? s jakou šancí na české škole? navzdory českému školství přežije snad promile geniálních ze sta odpadnuvších géniů bez dostatečné vnitřní síly, bez podpory bohem obdařených pedagogů a rodičů.

pak slyším pedagoga z ministerstva křičícího, že vybíraním geniálních dětí do pro ně speciálních škol by okamžitě klesla úroveň těch ostatních a že žádné elitářství se podporovat nebude(!).

a kdopak jim, právě jim vysvětlí, že elity, skutečné elity potřebujeme?