blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

mrtvolné hlasy němých kroků aneb zem potřebuje své

asi že jsem zapomněl chodit. ne, že bych neuměl nebo že bych měl nějaké zdravotní problémy. kdyby nějaké byly, asi by se mi ulevilo, že mám důvod. no, jestli si představujete, jak se už ani nepohnu a jen čučím do zdi, případně monitoru, tak jste nic nepochopili. jasně že chodím, že jdu denně pro ten svůj chleba, že se přibližuji a vracím. ale tenhle pohyb nemá nic společného s opravdovým krokem. to jen nějaký zbytek pohybové zodpovědnosti vykopne denně mou chatrnou schránku někam do  prostoru. prostoru, ve kterém vidím a tuším hromady dalších plujících těl.


 

radost a povinnost nás mírně polidšťují, ale jen do té míry abychom se nedejbože  těmi i stali. má radost někam kdysi zmizela a způsob jakým se jí to povedlo je záviděníhodný. nikdo nic neví a nikdo nic neviděl.   

některé knihy tvrdí, že jedině hledání pomůže. a že nakonec se i to hledání může  být radostí. plky. samé plky. na nějaké hledání je potřeba energie, spousty energie. a tam je potíž! děsí mně už jen pomyšlení na jedince s nadbytkem energie. vidím v nich motorové myši s baterii vypuštěné do prostoru. jsou všude a zvládají vše najednou a bez ustání. „nemám čas, nemám čas“ je jejich společná mantra a dost možná, že taky nějaké jejich zaklínadlo, způsob jak se rozpoznají v davu. v davu ploužících duchem nepřítomných zombiech.   

jestli jsem taky zombie? a jak to mám probůh vědět?! jak pozná mrtvola, že už není živa? úřední cestou? partnerem? šéfem? teoreticky by taková mrtvola neměla nic přijímat ani vylučovat. á, je to! nasávám pivní mok jedna báseň. nejsem tedy zombie. hurá? proč? radost tedy nemám, ani dost malou. status mrtvoly má přeci něco do sebe. jen být, jen vstřebávat tu nicotu bez zbytečností.   

dobrá, „být“ tedy ne. takřka neexistuju a vy se budete hádat o nějaké blbé slovíčko.  

a proč vám to vůbec vysvětluju?!   

snad jako poslední záchvěv lidského odrazu bůhví proč mající něco společného právě semnou, nějaký odkaz věků zachytivší se náhodou drápkem na mé duši. myšlenka plující všehomírem. a kolik takových ještě? a proč? 

a možná je to slovo, hlas těch živoucích mrtvol už bez duše, kterou jim ďábel v nich samotných uzmul a zmačkanou hodil do propastných hlubin jejich černo-černého nitra. nějaká epidemie, msta budoucnosti a odkazy předků nám zanechali šíleně rychle se množící mrtvoly s hlasem beze slov. jsou schopni jakési paralelní existence beze smyslu. jejich genetická mutace s programem sebezničení je přímo nasměrovávána do slavné macechy jako lumíky po přemnožení.   

a já se bojím těchto lidských lumíků neustále hlučících ulicemi. jsou všude a mluví ke mně beze smyslu slov. nečekají na svého mesiáše, mají ho přímo v sobě a netuší proč.   

vím, že jednoho dne už nedokážu chodit mezi těmi substancemi náhradního života na kterém se konečně domluvili bůh s ďáblem. a příde den kdy už nedokážu hrát hru mrtvol. tu jejich napodobeninu života a koukat se jak sám budoucí kompost utrápeně kope, prohlubuje tu svou macochu. 

obří jáma decentně zahalená tmou pomalu pomalounku se probouzí coby odkaz  aligieriho a čeká až kompostníci dokončí svou prvou etapu nebytí. 

pořád nedovedu pochopit smysl své existence, ale oni ve své sebestřednosti nemají ani nutkání nakouknout, pootevřít škvíru bídné hloubky svého já a tak si tu naši existenci raději vysvětluji potřebou rozmanitosti budoucího kompostu aby příroda, zem tak těžce námi zkoušená konečně dostala svou daň. 

a taky si možná pořídím dýmku a naučím se vychutnávat čas beze smyslu. 



31.05.2012 16:07 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

4 komentářů:
  • 06.10. 08:25, autor

    :-)

  • 05.10. 19:59, Marta

    Dobrý den já tomu rozumím a dnes jsem dostala od jedné zombie vynadáno a druhá se mi nezastala. Ale taky je chápu šéfům se nesmí odporovat. Mají peníze a chtějí stále víc. Já jsem skromná jenže jíst musím a oblíkat děti a platit elektriku..... Jo to musím. Ale ráda chodím pěšky a jezdím vlakem a to jsem hned socka a nemám drahý oblečení tak jsem nikdo.... Kde to jsme? Co se to s námi stalo? Mějte se hezky Marta z vlaku

  • 11.08. 07:33, slávek miloslav abrahám

    proč vůbec toto komentovat? jsou to jen a jen mé soukromé stránky a i když budu psát pospátku bude to jen a jen má věc... proč se ohánět profesorem? chodí tato dáma do galerie? a viděla už moderní konceptuální umění? ... co dodat? a i kdybych chtěl tyto stránky považovat za nějaké veřejné periodikum, o co jsou horší než standartní česká tiskovina za kterou se pro změnu stydím já.. noviny, které dokážou občas i gramaticky podle této paní učitelky něco napsat, tak rozhodně nědokážou i něco zdělit. nač potřebuje mít paní učitelka všechny texty na internetu srovnané a bezpohlavní? a proč mě podezírá tato sešněrovnaná paní z nějaké snahy o vlastní rukopis? je to jen urážka? co nutí tyto lidi se zabývat věcmi, které jim nepřísluší a které jsou vlastně pod jejich úroveň? a proč to nevadí české národní knihovně, která je archivuje?

  • 09.08. 09:24, Dana

    Dobrý den pane Abraháme,jen takovou malou poznámku k Vašim dílům:rozhodněte se zda budete psát česky či slovensky....Váš slovosled je otřesný..jistě se snažíte o svůj individuální styl psaní,ale tohle je strašné!!!Každý Profesor by Vám řekl ,že styl je otřesný...a navíc z fejetonů či básní by si měl někdo něco vzit...tohle je slatanina!!!Asi žijete v jiném světě.


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se