blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

má vestička za pochodu

těším se jako malej, až jednou zestárnu k vestičce, abychom byli s ní stejně staří. vestičku nosej staříci a já jim závidím. a vidím sebe pár desítek let nazpátek, jak je mi odpírána tato tělesná ozdůbka. prej jenom pro ty dědky. a slzička mi kanula i po tom kloboučku. a hůlku bych si taky nadělil.


je léto a sobota nedělní v plném parnu a ani ty bouřky nepomohou. a co bych říkal, být angličanem? nejspíše něco o nevhodném oblečení. no stejně při tom vedru už není v čem si vhodně a příjemně odpochodovat pro potravinu a prášek na praní.

ještě mi zbývá můj čas a vztah k němu. tuším sice, že ten „můj“ čas asi nebude až tak docela jenom mým, ale dělám co mohu, aby se tak ten můj chudáček tak cítil.

a to, že jsem si namazal domácí kaťata na sebe obrácenou tváří, neznamená vůbec, ale vůbec nic navzdory všem možným škarohlídům. čas je prostě i můj a s tím se klidně smířím.

viděl jsem dokument o zapomenutých výpravách, a tento o čtyřech holkách mě docela zaujal. vlastně zaujal natolik, že bych se taky hned vydal v jejich šlépějích, nebo spíše svých, ale taky pěšky a napříč světem. a není ani tolik nutné projít co nejvíce zemí. nakonec i taková procházka evropskou vesnicí a její hospodou a lidma, co náhodou potkám, by stála za pomyšlení. veliká města bych asi vynechal a pro jistotu si vzal s sebou nějakého obranáře. jenom se bojím, že by tou cestou jezevčí nožičky asi nebyly až tak na větvi. uvidím, jaké jiné nožky si pořídím za přítele, když už se tedy rozhodnu pro tu krásnou ujetinu doslovnou. celý domov na zádech a foťáček na krku a možná i nějaké malé šikovné připojovadlo ke globální pavučince. muselo by hodně vydržet a solární buňky. muziku? ...hm, nevím. muzika pomáhá a jsem závislej. pak ještě dýmku a pár dobrých bot. abych nezapomněl na tabák.

a ještě ten můj čas. jako dárek bych si jej nadělil, a pěkně zabalený, a užíval si jeho náklonnost a doufal, že vydrží. učil bych se s tím svým časem zacházet nově a pěkně opatrně a hlavně nevyplašit. teď už tolik toho vím, že ho nesmím plašit, a jen zvolna a pomalounku, a vnímat a klidně vyměnit za svůj dech a krevní oběh dohromady.

učil bych se domlouvat a poslouchat. a byla by to má soukromá vysoká časově zainteresovaná.


10.07.2012 14:10 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se