blog kavárenského povaleče s dýmkou

a  klidně vám...

- jak se vlastně oslovují takoví čtenářové? „milej celej kdysi národe, snad česko-slovenský!“; „drahej čtenáři!“...

milá a drahá... holce, když chcete do postele, taky nadbíháte... jsem někde slyšel. asi někde v baru...

za hromadou čísel sedí jeden náruživec, možná i druhej, když se první unaví, a dělá mi radost početnou. a tomu čtenářovi dělá radost, že mi ji dělá, a tak je nakonec vše, jak má bejt.

a tak - klidně vám, oba mí čtenářové, mohu slíbit (když mi dáte slovo, že na nic z toho, co vám tady naplkám, si nebudete dělat pražádnej nárok), že budu nejméně každou neděli házet jeden příspěvek. tedy, pokud si vzpomenu. a v létě se mají dělat příjemné skutky. nebo dobré? nevím. nějaká ta příjemná skutečnost se snad najde.

- skloním se například laskavě, bez ohledu na kriminální minulost, k jednomu takovému a pohladím ho dvakrát po srsti. vždyť odpouštět kocourům je tak lidské! a jako budoucí nerudný dědek si vymezuji jednu milou skutečnost denně. nebo nechám dokoukat bez řečí jednu televizní slaďárnu své drahé. ale to už bude skutek jako hrom! a to si snad budu i závidět.

to jsou konce! nerudný, závistivý dědek! snad abych si to ještě pořádně rozmyslel.

takže každou neděli jako na koni. a že je ta holka, ta děvka neděle tak dlouhá, v každé pondělí spatříte mou ránu. příspěvek, fejeton, komentář. a když budete jó hodný, oba mí čtenáři, i tu povídku.