blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

nádherná dekadence

neznajíce dnešní dobu se intelektuálové v baroku mohli děsit nad dobovou dekadencí tehdejší šlechty a panstva vůbec. a dnes jenom díky ní si mohu po ránu pustit georga  f. telemanna a jeho hudbu ke snídani, jejíž tak složitý název ani nedovedu přepsat. pravda, kolem mne neposkakují lokajové a pečené kachny (kdyže jsem měl naposled kachničku, a o nějaké lokajce ani nemluvím), moje snídaně je patrně taky jinačí a můj palác ve čvrtém panelovém patře momentálně vyhlíží méně honosně, i když netuším proč vlastně. mohu si zkouknout výtvarné skvosty té doby, paláce a chrámy, mohu  taky donekonečna obdivovat, protože za jeden lidský život nezvládnu všechnu tu  nádheru.
a tak si zajdu na letní terasu se řvoucím rádiem hitů, a tak povinně se špunty. a aby to tak blbě nevypadalo, tak i s přehrávačem. pravda, mohu jinam...

skutečně? lze jinam? obraz naší doby. naše dekadence... a kdopak si ji za dvě stě let pustí ke snídani?

možná bar pro horních deset nevím kolik. přezíravé pohledy s otázkou - kdeže mám pracovní zástěru. zkusím dobrou českou restauraci, kde se učili poslední půlstoletí, jak ničit kulturu stolování. v plzeňské hospodě lepší kategorie vás uvítá chlap ve svetru a teniskách s otázkou, zda budete jíst a kolik vás bude. nepředstaví se a sounáležitost ničím nevyjadřuje, krom své vlezlosti. vytahuju dvacet korun a dávám tomuto pobudovi, ze kterého se klube manažer podniku...

zkusím  galerii, jednu druhou... pátou - všudepřítomný konceptualismus na jedno použití, bez výkladu nesrozumitelný, anebo růžový medvídek nevkusu. občas narazím na známá jména a vše je na chvíli v pořádku. v praze najdu hromadu rusky mluvících majitelů zdejších vystavovatelen ne ke škodě a opravdu objevuji i skvosty žijících malířů a sochařů... a ve státních galeriích? strach, bída a hrůza. známá minulost a děsivá přítomnost. proč to? nikdo nemaluje a nesochaří způsobem, který mohou obdivovat naši potomci za dvě stě let? ne, to jistě není pravda. jen zde nejsou v módě a chybí odvaha.

ptát se, co zbude k obdivu ze současné architektury, je směšné... jedna, nebo dvě české stavby ročně? je to moc, já vím, ale fandím jim, než spadnou...

kultura národa... architektura a umění a jídlo... stav a způsob posledního nás řadí až kam? snad neexistuje druh potraviny nepančované... a spotřební zboží má předem určený čas poruchy. honíme dělníky ke stále šílenějšímu tempu výroby šmejdů pro jedno použití, a za odměnu je pošleme do hypermarketů a hospod...

náš svět řídí účetní a právníci, a podle toho taky vypadá.

jasně, že to není ještě nejhorší, jasně, že může být a bude hůř, a jasně, že se lze pořád kochat a žasnout nad něčím každodenním, aby se jeden z toho všeho nezvencnul.


06.09.2012 15:17 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se