blog kavárenského povaleče s dýmkou

to mně tedy hlava nebere, že lítám jako poděs vzduchem a nevím o tom! nezadejchám se, nikoho nepotkám a žádné vůně, nic navíc nevidím, stejně jako když ležím pod stolem.

asi přestanu poslouchat to rádio.

tuhle jsem slyšel vědeckofantastickou povídku kde člověk(!!) svým přáním zastavil tu naši kulatou, co si na ní tak krásně lebedíme, zemičku.

prej šestnáctsettisíc a něco v hodině se točíme jako magoři s naším glóbusem navrchu a pořád dokola a netušíme ani popel! ani slechy mi to nezvedne! to mě tedy podrž.

tak jsem vám toho svého autorka připozvednul, aby jako skouknul internet, když ho mám tedy ZAKÁZANEJ (za internetová práva psů!!) a co ten na to. a vono je vám to všechno pravda doopravdická! točíme se jako ta děcka na kolotoči, aniž bychom zvedli prdel z gauče.

a amerika se slavila svým kolumbovským objevem sebe sama a všichni ti její zbylí indiáni se slzou v oku dojatě vzpomínají s ní, jaké to bylo před tím slavným velkým třeskem.