blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

jordánské vánoce a střípky konce světa

přemýšlím, kdy a kde jsou jordánské vánoce, když už jsem byl jednou poctěn a vybrán pro vánoční pozdrav, a ještě s milým úsměvem místní krasavice... snad to nebude předzvěst něčeho nemilého. jordánka mi pošle svou hezkou tvářičku, a zítra u mne zazvoní její bratr s frajerským nožem kolem pasu. a já, cholerickej blázen, se ho úplně klidně zeptám, zdali bude čaj, a dáme si panáka. panáka nejspíš nemůže, a tak zůstanem u čaje. budu se stydět, že nemám vodní dýmku a modlicí kobereček. asi budu chvíli natahovat čas. zeptám se ho, jak je u nich a jak se mu daří v práci. a kdyby se mi cestou z jordánie i co - to naučil z jazyka mně rozumějícího, mohl bych se těšit i z jeho odpovědí. ani netuším, jestli je při tak vzácné příležitosti vhodné ještě pozdravovat příbuzné a sestru, ale slušnost je slušnost. přeci neodejdu z tohoto světa jako grobián a lakomec. a host je host. ať má hezké vzpomínky kluk jeden jordánská.


až přijde domů a bude vyprávět, jací jsou tam milí a blbí lidé a jaké mají divné zvyky, a že je dobře, že mně pomohl z tohoto stínového údolí...

hezky se rozloučíme a popřejem si veselé a šťastné.


pak v jeskynním baru sedíme před koncem světa a přemýšlíme, jestli je vhodné ho zapít panákem. a jeden si nesundá ani bundu a vysvětluje, jak ocelovým trnem na provázku a jen holou ručkou rozbít svár mříží před vysněnou malou amerikou. a pak taky, jak lehce rozmlátit lebku, případně jen vytlouct naráz celej chrup. jak od mala cvičí se samurajským mečem tak, že může učit další. vysvětluje mi rozdíl v zabití rukou a nástrojem k tomu určeným. a padají slova o cti a pravdě a nic než pravdě pravdoucí a taky o zbytku světa, který si ten majskej konec zaslouží, a já začínám mít strach z českých samurajů.

nakonec do vlakového kupé nastoupí mladá překrásná kočičí máma a já vidím, že svět pořád ještě stojí za to, že je dobře, že ten konec ještě chvíli potrvá. a pak si to nádherné poupě sundá bundu a s ní veškeré kočičí vůně a jejich smutné pozdravy. dívenka jako čerstvý květ na jaře, kterého mi je pokaždé tak líto utrhnout, aby si je vzápětí mohl naškubat celou hrst kolem jdoucí testosteron. a tato dívenka v otlučených botkách, kočičí bundě a s přešívanou kabelou si bude vyhlížet svého frantu od prasat a na nějakou taneční ani nepáchne.

zapsanou budoucnost od svých milých rodičů se dívenka vydá změnit pro svůj jedinečný okamžik jedinečné budoucnosti.

a žádná jiná, jen pretty woman dovede vyměnit svůj napsanej rodičovskej osud za jinou pohádku.


25.12.2012 17:38 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se