kdo ještě umí dnes čekat? a kdo čeká rád, když náš svět je tak pekelně rychlej. nádraží, tramvaj anebo výplata. na všechno čekáme a neumíme. na zastávce hrozíme slovem zadním světlům autobusu. víme, že přijede další, ALE musíme ČEKAT. a co dělat, když už čekám? s flaškou v ruce, s křížovkou na klíně, s knihou..ano, ano jsou ještě takový podivíni. a pak je tu ještě řešení - „ušmen“. jsou zpravidla dva typy čekatelů: ušmen a jedinec, který nikdy sluchátka na veřejnosti nemá. to mne takovýmto ušmenem synek otituloval, když jsem začal nosit „pecky“ ke přehrávači. přehrávač na zastávce je fajn. příjemná muzika anebo švejk vás v klidu naučí čekat i na výplatu.
závidím západním luxusním obchoďákům, kde manželky odloží své miláčky a jdou se nákupně realizovat. a miláčkové, tedy manželé, zatím trpně sladce čekají s pivkem a hudbou, případně koukají na jinak sportem postižené v tv.
no jo, mně se to mluví, ale vy už musíte být někde! pasivní rezistence! vajíčko je na maděru, a tak není co řešit s puklou skořápkou. být ušmen je pohoda a když máte tmavé brýle, můžete navíc pozorovat. a pozorovat lidi je paráda.
čekárna ve špitálu je ovšem jiné kafe. překročit tabu nařízeného utrápeného obličeje je těžké. a když porušuju pravidelně obecné konvence, tak proč jednou vynechat. vyzbrojen knihou, sudoku a sluchátky čekám, jak dlouho je libo, vykoukne sestřička a kdoví proč ji neutrápený obličej notně vyděsí. a vyděšení psi jsou nervózní a štěkají... no jo, nic není zadarmo a čekám rád.
z deníčku
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
