v nedělním přítmí baru večerním byla jako noc, a celá v černém, se vší důkladností právě dospělé. důkladnost důkladná s černým šperkem a obroučky brýlí na dálku, botky černé a prádélko si jen představit... jen nehty a rty zůstaly. oheň s černí ve vlasech jí slušel také. jen pisklavý nakřáplý hlásek si vybíral svou daň. mluvila o umění a vytáhla balíček cigaret, pak jednu z nich, a černá jí slušela.
cosi dál hledala a najednou v ruce žiletku. povídala klidně dál a za chvíli prst od krve. nabídl jsem náplast, nechtěla a pomalounku si krví máčela cigaretu, pomalu a důkladně, svou krví svou cigaretu. pak další se stejnou důkladností. zapálila si toto dílko umělecké a byla jako noc a jen zuby jí svítily. říkala, že je někdy v hospodě se svým uměleckým výstupem nepochopena... říkala, že tři roky v důkladné černi se snaží, a snaží se důkladně a kousek této snahy černé vzala si i dušička této právě dospělé...
ps. je zajímavé, jak si čtenář nedokáže tento příběh představit jakožto skutečný a notně jej vidí jako mou fantazii. a jakékoliv mé tvrzení o viděném, a to v bezprostřední blízkosti, bere jen jako mou mystifikaci...
kavárenské pohledy
|
Liter.cz.
poslat vzkaz autorovi
