blog kavárenského povaleče s dýmkou

(druhá mobilová)

ja vim, ihned se vam vybavi chudak, co potrebuje politovat nejmene kazdou hodinu, jsem preci roztomilej.

jezdim si na svem vozejku a lidi cumi, porad jen cumi. obcas nejaka babka s vykrikem pribehne: chudacek! zarve mi do ucha a cpe mne hnusnyma susenkama. nekdy se usmivam a delam roztomileho, ale dnes nemam docela naladu, a tak zavrcim a povetsinou to staci. jeste ze nemusim mluvit. obcas steknu a jsou spokojeni - no rozhodne vic, nez kdyz se zeptam na cestu anebo jen tak s radosti pozdravim: dobry den pani. a pani si nalozi do trenek.

pravda, je v tom i trochu zlomyslnosti, priznavam.. rad chodim a jen tak se toulam mestem a, i kdyz cist mapu umim, mam jen male nozky a nedosahnu. tuhle jsem pozadal dedka s lupou, aby mne pozvedl, slusne jsem pozdravil a dedek nic, zastekal a zarval slusnou prosbu a dedek ted lezi a slinta. no je mi ho lito, ale olizovat ho nebudu! mobil nemam, zavolal bych pomoc, a tak jen poslusne steknu. mobil, nejsem odpurcem modernich techologii, naopak rad bych ho i s mapama. no copak s temato packama muzu? zastekam jeste zoufale, to maj lidi radi a uz nekdo bezi. a tak se klidim. lidi je stejne moc, jako psu, nekdo tuhle rikal. jako psu... pribehne ke mne vorech a kdyz slusne pozdravi (samo, ze po psim), tak je vsechno dobry. no kdyz pribehne nevychovany blbecek.. obcas staci kdyz zavelim: lehni, anebo: fuj nesmis, i kdyz neposlechne, cumi jako puk a mam cas se zdekovat.

z cyklu jezevčí postřehy