blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

noční hovory 3

(povídka)

starý muž si stůně a kocour nikde a deprese je už na cestě a jen kouká, jak se k tomu muži minulosti dostat. a starý muž ve svém starém domě bez mladých. a že život je podivnost sama, tak sestra starého muže po třicetisedmi dlouhých letech zaklepe, a tak zkusí klíč, který se stal téměř jediným pojítkem k domovu.

a už jen meje tu tvář a hladí při tom a je ráda, že starý muž, který je teď bratrem, nemluví a na protesty nemá sil.


 

něco blábolil v horečkách o černém kocourovi a sestra nepotřebuje hledat důvody pochyb o čemkoliv, protože je ráda pro svou odvahu návratu. a teď vytržena z minulosti kouká do očí černé kočky, která je vlastně kocourem. a že kočky měla jako copatá plnou náruč každé léto u babičky, tak natáhla ruku a neslyšela ty řeči kocouří, co jí patřily, že se lekl, a tak jen zaprskal. setra najednou si vybaví veškerou dávnou jemnost pohybů pro kočky a přinese pomalými kroky misku s vodou ředěným mlékem a naláme do ní chleba. stařec zachraptí a kašlem zasípe pár slov, co vlastně ani slovy nejsou, ale zato mohly být, a usne po takové námaze.

sestra už sedmý den uklízí, a tak plaší veškeré myšlenky na cokoliv, aby jen úklidem vrátila čtyři desetiletí odloučení. neví už, jestli důvody, co si držela v patrnosti, důvody byly pro ten její odchod, kterému neříká útěk. podivný pocit ji otočí hlavu na bratra, na jeho oči, co zas už vidí, a usměje se. byli pro sebe víc než jen sourozenci, cítili jeden druhého radost i budoucí strach a byli si rodinou v rodině. pokrevním i duchovním bratrem a sestrou, propojených myšlenek beze slov. teď bratr kouká a nemusí mluvit, no, zeptá se:

  • mluvila si s ním?

a sestra se nemůže nabažit těch slov, toho zvuku a pohledu těch očí

  • byla tu jen kočka, řekne a vidí vlastně sebe v těch vráskách bratrových. máš hlad, udělala jsem ti vývar?

  • nepřivítal jsem tě, jak dlouho si tu sestřičko?

  • s nikým jsem ještě nemluvila... a přinesla polívku

  • myslel jsem toho černého kocoura. a dělalo mu dobře nechat se krmit.

sourozenci přeskočili včerejších třicet sedm roků a sestra, i když nevěděla, tak bez zbytečných otázek se dokázala přisát na duši svého milovaného bratra, a tak jen odtušila misku s nalámaným chlebem pro kocoura.

a starý muž se rozhovořil o nočních návštěvách a sestra se usmívala a nemohla se zas a zas nabažit toho hlasu starce, co ho měla tak ráda pořád. a starý muž a jeho sestra seděli a koukali spolu do ohně. a viděli všechno v těch tanečních kreacích plamínků ohně teď společného.

 

povídky


 


29.09.2009 02:32 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 09.10. 15:43, slávek miloslav- autor

    teď nevím, jestli potřebuješ zahřát, anebo je to tak strašné :-)

  • 09.10. 00:59, kandat

    Brrrrrrrrrr.


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se