když už žehráme si do noty bez klavíru a vzájemně navzájem se slzičkou proti filmovému světu hrozíme. jak a proč, a spravedlnost spí, anebo jen pláčem nad svéhlavou pravdou všehomíra.
pro ten princip kauzální - má dáti a dal. pro ten řád, co nevidět. a cizák v naší krajině ducha bez pokory pochopení neměnnosti tohoto principu. a jen malost v nás co nejmenší s hlasem zato mohutným do nicoty a bez duše.
a pak přijde „muž, který sázel stromy“ a v tichosti svou velikostí bez diváků a slávy televizní. má to vůbec cenu? jak těžké je přijmout svou daň i za pěkný den...
http://video.google.com/videoplay?docid=3951088333019987494#
z deníčku
|
Liter.cz.
poslat vzkaz autorovi
