a chlapi se v hospodě klidně pomluvěj jako ženský. dva polmuvěj třetího, co tam není, a další už malinko načatej vyjeví: vás dva si musím pamatovat. a myslí ty dva, co se pustili pravdou do třetího. je to jen jejich pravda. je to pravda dvou bez třetího. a pak se klidně jak ty ženský koukaj na televizi a v neděli na chalupáře. chalupáři skončili, tak je dobrý fotbal. a když kůň pavla váni v pětasedmdesáti doběhne pardubickou první, mají radost jako já. tedy tomu koni bylo tuším méně, ale beztak byli dobří. oba.
a teď jiný kocour v road movie, „tonto“ se jmenoval a natočil to mazursky, vzal s sebou nějakého harryho, profesora z minulosti. a všichni ho měli rádi a jeho děti taky. já tedy nevím, co ti lidi s dětma nadělaj. my kocouři si na takové příbuzenstvo nepotrpíme. a pak ten kocour jel se starým pánem, co profesorem byl, jak ho měli všichni rádi, a že byl celej rezavej, tak byl na vodítku, a to jsem fakt nežral. ne, že bych něco měl proti, ale kožich bych mu asi vypral. a pak ten děda, tedy profesor, měl taky vnuky a jeden nemluvil z přesvědčení a profesor byl náramnej se svým pochopením pro jinakosti. a každý motel byl poctěnej a jen závidět.
tak nevím, asi se dám na cesty... něco na tom musí bejt, jen to vodítko... hm nevím...
z rubriky s kocourem
|
"...a chlapy se v hospodě klidně pomluvěj jako ženský." Napadlo mě stejné už tolikrát!