tuhle jsem vám pozoroval babku, jak si na lavičce otevřela knížku a spokojeně se začetla. a jak mi vrže kolo na vozejku, napadlo mě, že bych tam, moh´ kápnout trocha másla ze svačiny, a koukám, jak usměvavá tvář babči se sune na stranu.
namazal jsem to kolo a pořád mi vrtala ta babka hlavou, jak měla na stranu tu svou bělavou hlavinu a že se usmívala, nechal jsem to plavat. no samozřejmě se vracím a už lidi kolem: „babi, je vám něco?“ a babka se jen slastně usmívala, ale už tak nějak jinak. napadlo mě, co ostatní, že babenka to má za sebou, a dumal nad tím, jak hezká smrt potká hezkou babičku. přemýšlel jsem, že stařence závidím. za chvíli bílej plášť a stetoskop v akci píchá babce stříkačku a babka otevírá oči. otevírá oči a rozevírá úsměv: zdálo se mi, že jsem odešla na věčnost...
z cyklu jezevčí postřehy
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
Nádhera...