blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

jezevčíkovská operace špitál

a tak si ležím a už mám po tom a zdálo se mi o krásné fence, jen nechápu, že mohla být tak veliká, ale mně to nevadí, protože láska nezná hranice a klidně si vezmu štokrdle. a teď jen ležím a čučím kolem a dědek vedle občas zachrápe, a tak mu do toho, nebo mezi tím povídám něco, aby měl dobré spaní. a líbí se mi, jak mi vypravuje, že měl tak podivný sen o tom, jak drhne okna na tančícím baráku v praze, kde ještě ani nebyl.

a jak mu v kanceláři předváděli, zatímco si zvenčí leštil sklíčka, jak vypadá taková šichta se spuštěnýma kalhotama kolem stolu a tak podobně. a že jen nechápe, co mu v tom snu straší mrňavej (!) čokl. a dědek se tak krásně styděl, ale že mně to říct může, protože já to nevykecám. a už se chystám dědkovi osladit „mrňavého čokla“. převezli mě na dvakráte, prej dědek začal blouznit a někdo mu prokous´hadičku. a co já s tím? chtěl jsem jen, aby koukal, jak je život pestrej. a rehabilitační no krásná vám to sestřička mně mne nožky a jsem z toho celej tumpachovej a na svou fenečku úplně zapoměl. promiň holka. a oholené nožky mé vypadají tak strašně a lidi, tedy ženský, si je klidně a do hola, no brr. no nevím, na druhou stranu, těch jejich pár chlupů? tak co s nima.

a autor si mne veze domů a poťouchle se usmívá, jako by věděl. no co si myslí, že ví všechno?

 

z cyklu  jezevčí postřehy

 

 

 


10.11.2009 12:41 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se