blog kavárenského povaleče s dýmkou

- cokoliv tady napíšu, může být a bude použito proti mně :)

• cokoliv tady budu vydávat za pravdu, je ve skutečnosti účelová lež

• kdokoliv se mi tady náhodou vyskytne a pozná se přitom, je právě zhulenej, sťatej anebo duševně mimo a navíc ho – ji ani neznám. :)

tedy, kdo jsem?  ročník šedesát tři a jsem ryba. březnová silně cholerická ryba se sklony k melancholii. vlastním jednoho bratra, staršího. taky rybu, březnovou, jen se nemůžu rozhodnout, jestli též jako vyšitou. moje první ryba podniká na slovensku, já, jakožto druhá rybka se toužím stát kavárenským povalečem s dýmkou na plný úvazek v čechách, v plzni. zatím jsem ještě schopen rozeznávat chování profesionální a soukromé. dýmce jsem podlehl, a to docela, čímž jsem se dostal pro rodinné příslušníky, vesměs nekuřáky, na jednu rovinu se smradlavými ubohými kuřáky cigaret. mít dvě minuty na cigaretu na zastávce a mít dvě hodiny v klidu na dýmku... a ten smrad - dýmka i po dokouření voní, co se rozhodně o cigaretě nedá říct. ovšem je třeba si kupovat kvalitní tabák a já kupuju petersona, vesměs kvalitní směsi.

čtu si williama saroyana – kluci a holky..., - dobrodružství wesleye..., - však ty víš..., karla hvížďalu – restaurování slov, václava cílka – dýchat s ptáky, michaila bulgakova – mistr a markétka, a mého nejmilejšího - antoine marie roger de saint–exupéry – citadela, kterou mi ale krade na pokračování můj synek. a pak jsem ztratil dvojjazyčného oskara wilda – jak je důležité mít filipa

z deníčku

kamarád nechápe, že můžu číst víc než jednu. je to přeci jako seriál na přeskáčku.. :)

jinak mám rád vladislava vančuru, josefa čapka a jeho stín kapradiny. všechno od bohumila hrabala, obdivuji johna irwinga, ernesta hemingwaye a na další si teď nevzpomenu.

pokračování příště..