potkal jsem morálního idiota. je to vůbec omluva? reagoval na můj článek „polední terasa“. stačila mu povrchní zmínka o šlapce a dál už ani nemusel číst.
usoudil, že obcuji (to je slovo) se šlapkami, a to na potkání. povídal jsem si se šlapkou na letní terase a vzpomněl si na jinou před dvaceti lety a napsal fejeton, zamyšlení. a protože občas publikuji na literárních serverech, tak se na „minimax“ dostala právě tato. a moralista, anonym (jak jinak), už psal o morálním hnusu atd. odepsal jsem něco o anonymech a o tom, že ani nečte, co soudí, ale posléze mi došlo, že vlastně komunikuji s morálním idiotem a vysvětluji a že se vlastně bráním. ale proč vlastně máme mít pocit, že se musíme hájit před takovými ubožáky? a nakrásně, kdybych se rozhodl si platit štětky a pak o nich psát... co je komu po tom?
z rubriky fejeton
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
Souhlasím. Moralisté většinou nahlas odsuzují to, po čem by sami rádi sáhli a bohužel si netroufnou. Nebo jim to peněženka nedovoluje. Morálka je zadarmo a bez námahy. To nevíte? Posílám pozdravení a úsměv..a palec nahoru..