máme bednu jako všichni kolem. nesejde na tom jakou. jestli velikou, anebo plochou s vysokým rozlišením.
a jen ta bedna u zdi barevná si pohrává s obrázky a s kvantem emocí pumpovaných mi do hlavy. bráním se ovladačem v ruce, a tak jen namířím a střelím. i když trefím, prohrávám.
a prohrávám pořád. bráním se jako lev, anebo jako línej kocour. línej tlustej kocour s drápkem zaseklým v ovladači. ty upřené oči kocoura po kanálech plných barevného odpadu. a kniha knih kouzel plná s hřbetem nenápadným leží vedle druhé a třetí až k poslední na konci a pak ještě dál. kocour tlustej s drápkem v ovladači číst nemusí a snad ani nemůže. a jen matné vzpomínky řádek v papíru tlačí šedou kůru koucouří. a sen saroyanův přikvačí kocoura do kouta a tiše si podlehne.
z deníčku
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
Nemám bednu. Já ji nemám. A tak mám čas bavit se jinde. A tady mě to baví...