|
pražská češka si to šine v páternosteru (koukněte v odkazu) a na malého jezevčíka si nevzpomene. jak já k tomu přijdu? skočím do toho vašeho nosteru, žádnej problém, a mám i radost, co by ne. mám. měl sem radost, než na mne nějaká taková skočila a ani se neohlídla! kouká tato vražedkyně, jak rychle vystoupit a ještě tak sbalit chlapa, tedy pokud nesmrdí, a na nás jezevce nebere ohledu. a proto: ZA PRÁVA JEZEVCŮ!
do páternosteru už nepolezu. ne, že bych se bál, to tedy ne! nebojím se nikoho! tedy krom souseda zespodu a autorovo maminky. ale té se bojí každej rozumnej pes, takže to se nepočítá.
mám rád výtahy klasické, anebo i ty supermoderní s čidlem ve dveřích. a jestli to nevíte, tak ty čidla jsme si vyštěkali v jezevčí výšce sami.
a tolik pachů v jedné jezdící kadibudce! to je něco. sousedka zeshora s vůní hořících a vonných tyčinek, z jiného patra zas dva chlapi, co neradi nové ponožky, ale nejhorší jsou ty sladké vůně laciných děvek. a my po schodech nemůžem jen tak.
no, můj autor říká, že nejhorší jsou kromě pachů ty pohledy v mrňavé kadibudce. z dálky je každej druhej i sympatickej - říká tedy můj autor, ale z dvaceti centimetrů... a i když je to pěkná holka - říká můj autor, kam a jak je vidět všechny ty okolnosti centimetrové.
a taky už není nejmladší, dědek jeden vilná...
z cyklu jezevčí fejetony
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
