blog kavárenského povaleče s dýmkou

i kocouři potřebují naši přízeň

nadávám mu a křičím na něj. schová se pod gauč. před chvílí měl roztažené uši do široka. z uší mu trčí naježené chlupy, a to znamená, že je v nejlepším a bude řádit jako pominutej. v tu chvíli nic pro něj není svaté a bůh nás ochraňuj. koukám odkuď vystřelená černá dělová koule, neřízená střela krátkého doletu přiletí.

ohne hřbet a skáče do boku. nebo vystřelí ze zálohy a ve vteřině stojí na zadních s doširoka roztaženými packami. to vše další vteřinu končí a jen čekáme, co bude dál. naštěstí se už naučil nepoužívat na nás své čertovské drápky, a tak, když dostanu „facku“ černou tlapkou s odkazem: „pojď si hrát, chlape,“ nezůstanou na mně krvavé šrámy.

něco rozbije ve svém šílenství, a tak mu nadávám a vyhrožuji likvidací. pod gaučem nevydrží dlouho a tiše si přijde pro odpuštění.

no a pak plňte sliby...

z rubriky  s kocourem