a praha je pod sněhem a je hezky bílo. bílá v nás vzbuzuje klid, ovšem až na nevěsty. proč mám pocit, že každá žena – dívka sní pouze o svatbě a o těch bílých šatech a už pak v nás (mužích) nevzbuzuje tolik klidu… zajímavé je, že ženu – dívku nezajímá ani tak manželství, které svatbou někdy i vzniká, ale pouze ten den v bílém. a tak dnes je všude bílo a nevěsty si mohou užít.
poprvé a v jiříkově vidění autobusem asi sedmipatrovým. přesně tak bych se mohl cítit v letadle, anebo v letadlové lodi. seděli jsme snad ve třetím patře a řidič ani nebyl, a tak jsem se jen spoléhal na klid těch druhých. i když mě v jednu chvíli napadlo, že by „ostatní“ pasažéři mohli být z nějakého ústavu a ten klid jsem jim měl dodávat já. no, tvářil jsem se. kožená hluboká křesla, snad byla schopná i erotické masáže, nevím, nezkoušel jsem.
jak se mi ulevilo, když na konečné se objevil i řidič v košili. (jak rozpoznáte řidiče letadlové lodě, když je v košili?) jen netuším, odkud vylez´. v útrobách autobusu bylo místo pro početnou rodinku se psem, a tak si tam moh´ bydlet a my mu pouze přispíváme na nájem. a že musí být pořádný!
z deníčku
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
