|
jak já jsem uvítal po velkém třesku první macdonald!
když si vzpomenu na první dny po velikém třesku malého československa, jakou mi udělal radost macdonald.
těšil jsem se, jak dostanou na prdel všechny československé jídelny.
a taky se stalo. naše špinavé, páchnoucí špeluňky plné zaschlého snad nikdy jídla s nevlídným personálem se měly měřit se světovým fast foodem, kde vše dokonale šlapalo a v naprosté čistotě. a nic na tom nemění fakt, že se to dá jen stěží jíst a že personál je dokonale vymačkáván a o problémech s ekologií nemluvě.
je příznačné, jak chudoduchý místní odpůrce se nedokázal dodnes odpoutat od typického černobílého pohledu představitele zla západního kapitalizmu. kritický odstup je těmto naprosto cizí. přeci nemusím jíst jejich „speciality“ a přesto mohu oslavovat jejich existenci, která je dodnes pro naši gastronomii tak nezbytná. jednoznačně přinesli čistotu a slušnost, pro nás dodnes jen těžko stravitelnou skutečnost.
z rubriky fejeton
|
Liter.cz.
poslat vzkaz autorovi
