blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

kafkárna plná dýmu

kafkárna plná dýmu

sedím si v kavárně, i když netuším ani jen vývěsní štít. sedím si v kavárně pražskej a jen matně si připouštím za okny ulici. ještě nikdy ztracenej v prostoru, a tak jen hřeším s klidem cholerického dýmkaře. dýmkaře, kterého dýmka přivádí notně ke klidu.


na receptu lékem anticholerika. a tabák, který jen z nouze pokuřován, hoří si a dýmá. dýmá těžce a cholerik má co dělat, aby ten klid soustředění, ten klid dýmkaře se musel dostavit. je to řád světa. je to jako táhlý tón jazzové trumpety vyfukován se soustředěním pro vlastní ucho. kopec táhlých tónů dýmu ne-oblíbeného tabáku.

a tabák ten ví, tabák ten cítí, jak je jen ne-milován. dýmá a hřeje, a zahřívá. zahřívá a doutná.

jsem celej soustředěn. stal jsem se dýmkou s cizím tabákem v sobě. bráním se a bojuju. vzpírám se nevyzpytatelnému kouři. jsem zmaten a nad věcí. nedám se jen tak pokořit pouhou listenou! soustřeďuju se pro vítězství. soustřeďuju se neprohrát. najednou cítím, jak podléhám. cítím svou proměnu, a cítím ten kouř, a dým, který mne pohltil. bráním se už jen náznakem.

a už se vidím a stoupám a nejsem schopen rozpoznat tělo své dýmky. tělo dýmky, ze které jsem vzešel.

přichází apatie a jen se nechávám unášet vzhůru. jsem už jen oblak dýmu a tuším, ba přímo vidím, jsem si jist molekulou prachu dýmu tabáku, co ne-mám rád. uvědomuju si lidi a stolky a hromady dívek a otevřené okno.

někde hluboko pod sebou vnímám kostel. kostel na náměstí míru. co je tohle za název?! a jen auta a smrad, a v dáli klakson a černá praha noci konečně předvedla svou moc. moc zakrýt vše, jak je a jak má být.

ps: už vím - west end  cafe bar na mírovém u kostela

 

kavárenské pohledy

 


25.01.2010 21:55 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se