blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

A ďábel přichází

můj host: petr.ix

„Nechceš vodu ?!“
„Ten si nedá, asketa.“
Humor mohl být krutý, obzvlášť na poušti s oprátkou na krku.
„Ale že se drží?“
„No jo... máš rád slané tresky?“
„Jasně, už se těším!“
A ta treska bude s oprátkou, smrt bude čekat už jen den, tam v rokli mu jen dýchla jizvou přes obličej, aby si hledaného muže na fotce vychutnala v solné pánvi.

„Mě už to nebaví, pořád druhý...“
„Plukovníku?“
„Povýším tě, chceš?“
„Ano!“
„Zastřel velitele, až mu předáš tuhle zprávu.“
„Ano...“
Dosavadní hierarchie padala i v armádě, chaos zatoužil po další metě.



Na poušti padly dva výstřely a těla trýznitelů letěla k zemi. Nechápal to, vysvobodil se, napil se, vzal koně po mrtvých, nikde nikdo.

„Velitel mrtev?“
„Ano Plukovníku, ale dostal jsem to.“
Skutečně ho povýšil jak slíbil, ale do pekla, snad lepšího než tohle, protože to co mělo přijít byl ďábel sám veden plukovníkem.

Muž vyšel z pouště do osady, odříznuté místo kam nesahaly prsty velitele, ani plukovníka a přece mohli mít na ni nárok. Bylo tam desetkrát tolik lidí, než vesničanů a samí povstalci, znamení na krku bylo pro ně dost výmluvné, nic nemusel říkat, byl jedním z nich a někteří ho poznali.

„Všichni připraveni?“
„Ano plukovníku!“
„No tak začněme.“
Ale ďábel začal dřív, z protější budovy začali střílet věrní mrtvému veliteli, pro jistou s modrými páskami na rukávu, plukovníkovo lidé opětovali palbu, plukovník raněn. A v tom tisíce povstalců z obou stran ulice pálili do obou budov. Ďábel roztáhl křídla a mocně máchal, krev, tanky, mrtví. Neslyšný smích ďábla mrazil zem ke kořenům, žádný člověk už tu stejně nebyl, ani jejich stíny, tohle snad jsou lidské činy? Jen bestie jste mohli najít a nářek domů v prachu...

Ticho v osadě, jediný muž se znamením na krku. Přišel voják s rukama od sebe, ukázka snad smíru, muž vykulil oči, snad nechápavě. Ostřelovačka na rameni vojáka říkala jediné, že to on ho zachránil. Muž se usmál a pochopil dezertéra, člověk se probudil pod slupkou uniformy. Dezertér ho vybídl ke společnému odchodu ze země, muž odmítl. Umíral, poušť ho měla v sítích, přišel do osady pozdě.

Hlavní město v troskách, mrtví vojáci, povstalci, ďábel si znechuceně odplivl naposled do domu, vzal si plukovníka do drápu, jiné peklo čekalo i s velitelem, asi se budou bičovat navzájem navždy. Zemi čekal přerod, fanatici ze sousední země se chystali na misiji, zkrotit zbylé bestie. Ďábel se usmál na plukovníka a odešli. Fanatici už se těšili na další zabíjení ve jménu Boha, proti jeho vůli...


z rubriky mojí hosté


http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=34918


13.02.2010 22:45 |
Autor: - petr.ix
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se