blog kavárenského povaleče s dýmkou

a pak přijdou jiné počty a jiná magie. a klidně si spočteme své jméno a pak něco víc a víme, kolik měří hora a řeka a moře. a co dál? spočítáme vesmír. a tomu já nerozumím a ten nechápu a hvězdy spočteny mít nemusím. hvězdy mě štvou, když mi hvězdáři s úsměvem vyloží, že ty, co vidím, vlastně nejsou a ty, co nevidím, tam jsou a vlastně budou, až tam nebudou. a hvězdáři počítají, kolik jich tam dnes mají, a přihodí pár čísel délky, váhy a klidně vám řeknou i datum, kdy svou hvězdu ustřelí. podivná čísla na entou a určitě je budu nosit sám v notýsku. a já taky umím počítat a spočítám si datum, když najdu kalendář, a televize s mobilem se pohádají, kdo mi zas poví, zdali je pátek, anebo ještě podzim. jaro poznám. jaro poznám, když není zrovna bílo a pod nulou. a pak mi někdo na jaře ještě ukradne v noci, aby nikdo neviděl, jednu hodinu a těší se, jako malej jarda, jak jsem krásně zmaten. ani ne tak krásně jako blbě zmaten. a když je nám dvacet, nebo padesát, tak oslavíme datum, ke kterému jsme byli vlastně hrubým násilím vtlačeni, a tváříme se chvíli poctěni. a když si z úcty k počtům koupíme za devětsetdevadesátdevět korunek něco, přidáme korunku, aby ty devítky zmizely.

z deníčku