|
jezevčí postřehy
poslouchám melancholickou, a léčím si bolavou duši. ano, i psi mohou a mají svou duši. a ta fenečka z druhé ulice je tak nafrněná... no, jako její panička! kráva jedna! a tak hudbou si léčím boláky na duši a slyším, že ten zpěvák je už půl století mrtvej, nat king cole - no proč ne? co na tom? jenže ta píseň je stará teprve pár let!
cože?! uši mi letí samou hrůzou nahoru. jeho dcera, či spíš vnučka s ním nazpívala po padesáti letech píseň. což o to, i lennona před časem vzkřísili. jenomže jako ze záhrobí chudák zněl. ale v době digitechniky ubereš kousek textu a doplníš svým... pohoda. i s mrtvými herci se už počítá. dám na modlení. co by na to moje babička? a babičky vůbec? co na to církev, která si pořád nedovede poradit s obyčejnou gumou v kalhotech? naštěstí se mě to netýká.
jdu se proběhnout, je jaro.
jezevčí postřehy
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
