blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

jaro na chodníku

dnes prvně jsem potkal rozkvetlej chodník v parku plnej přes sebe řvoucích opeřenců o prvenství dnešního jara. malé domečky a obří ptáci a podivní tvorové v čáře za sebou. chodník jarových barev malých holčiček. (viděl někdo kreslit na chodník kluka?)


jaro dnes vyhrály veverky tancující kolem kmene mohutného velikána. z jejich zásnubního tance jsem je ani já nedokázal vyrušit. stávám se neškodným. pro kohokoliv. veverka si tančí pro vidinu rozkoše do páru a nemusí se ani rozhlížet. její smysly jsou veškery jen pro malého zrzavého a jarem nadrženého veveráka. testosteron buší do spánků a klidně přehluší mé nebezpečí. anebo jen tak opravdu neškodně působím?

nakonec pár bazénu stejně malých, jako pozdější kavárna vše zahladí do stavu, v jakém se sluší být. což mi připomíná jednu tlustou bábu ze samoobsluhy v malém městečku, kde jsem žil přes dvacet let, jak mou jen povšechnou žádost o nové sáčky v zelenině komentovala slovy: no jo mužskej, nemůže si vzít sáček z pečiva. zpětně viděno jsem reagoval stejně jako můj už nebohej jezevčík, který v klidu pod mým pracovním stolem a předtím všem v práci představen zareagoval na dementní kolegyni, co si na něj dupla, slovy: tak co, jezevčíku! a můj riki - tak se jmenoval - vyskočiv zpod mých nohou jednou rázně zabafal a vrátil se pod stůl. ale vzápětí se vrátil, aby vše a s mnohem větší vehemencí zopakoval, a pak ještě jednou a pořádně, a docela vyděšená kolegyně z rodu dementních vesničanek zvyklých na puňťu, co se kdykoliv o něco jde, schová pod postel, odporoučela do svého kouta. a tak jsem i já na tu tlustou bábu, co si na nás chlapy vyšlápla s tím svým dementním vesnickým pohledem - no jó, mužskej - vyskočil, jako ten můj pejsek, řka - co si to dovoluje a proč prudí, když jsem si jenom a v klidu řekl o sáčky na zeleninu. abych se vzápětí vrátil, jako ten můj malej jezevec a ještě důrazněji té bábě mamutí dal na srozuměnou, že „mužský nejsou podřadná rasa, jak je tomu zvyklá z domu. a pak naposled, ale to si už nepamatuju, co jsem vykřikoval, jak mě ta bába tlustokožní namíchla. a po třech týdnech, co jsem se styděl do prodejny, mi prodavačka řekla, jak se podivila, jak já, takovej kliďas (to řekla! a vy prej, jakej jsem cholerik! není to pravda! to jsou jen pomluvy a dám všem po držce, kdo tomu nevěří!) vyjel po tý bábě a jak se prej zdejchla a byla z toho mimo.

z deníčku

 


30.04.2010 16:16 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 26.05. 08:00, autor

    důležité je, že mě maj za kliďase.. alespoň někteří :-)

  • 25.05. 23:07, kandat

    Trvalo mi, než jsem pochopil, že jsi byl plavat :-). A ta vesničanka je úžasná :)))


přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se