|
poslouchám kapelu traband a mám radost. docela obyčejnou radost, kterou i cítím z této kapely a která ji do mne vtlačí klidně i proti mé vůli. rytmika a dechové nástroje a tahací harmonika a naprosto skvělé texty. chlap, kterého potkat na pódiu je zážitkem extáze a tripu bez požití. extáze stříkané energie a vtahujícího rytmu. první alba se nesla v znamení balkánského dechorocku, přičemž naše dokonale bolševikem násilně zprzněné dechovky českého typu nemající vůbec nic společného s lidovou hudbou, za kterou byla vydávána... naštěstí na moravě a slovensku si nenechali taková zvěrstva vnutit. a tak, když v devadesátých letech k nám pronikla balkánská dechovka s jejich úžasnou rytmikou, v pražských klubech bylo pokaždé narváno po okraj.
a tak dnes v „čajovně“ rozhlasového to pořadu, když poslouchám tuto kapelu - tedy traband, jsem nadšen, i když je ve svém už šestém albu už poněkud jinde než před těmi léty. a to je dobře.
|