blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

a kluci se mají rádi taky

uprostřed lidí, uprostřed davů autobusového šílenství zličínského, které je taky odrazem naší doby a jeho vizitkou, se vedou dva mladí kluci, a dobře vypadající, za ruce a říkají si - jen ať!


a pak je tu jiný holohlavitý příznivec hnutí kůže a působí v té zastávce metra svou postavou, svými gesty a obrovskou taškou docela, že jen jedna rána stačí a nebudou to rána s budíkem. sežeru, roztrhám... jako ten pes ukradenej pro nadporučíka lukáše ve švejkovi se tváří tento bijec obtloustlý. přesně, jako ten chycenej pes plný zlé energie a jen si vybít zlost. a pak náhle pokynem z hůry režiséra tohoto filmu života se zuřivcův obličej promění v beránka či pudlíka na hraní. přešlapuje, ale už jinak, jak přešlapuje přerostlý pudl, co se těší na hračku či milovaného pána a možná obojí. přistoupí kluk a ze stejného chovu hnutí kůže a oba se usmívají a tlouštík bere jeho tašku a šťasten.

a pak jsou tu vinohrady jakožto čtvrť pražská a pomalu už vyhlášená jako růžová pro pány. bary, kavárny a kluby. kolegyně včera večer ve věku letitém z práce pospíchá a je dohnána mladým mužem a stará paní kabelku v křeči a mladý muž s notně cizím přízvukem jen opáčí - kde kurva chlap? ukazujíc přitom do okolí. kolegyně sama sebou a strachem omráčená si v té chvíli nevzpomene ani na jméno za svobodna.

je hezké, že máme čím v této kotlině smrdutých hulvátů zaujmout svět.

a ještě jsou tu párové trvale více méně žijící a toužící po dědicovi. a polovina světa se vzápětí zvedne a - do pekel s nima! menší část jen suše podotkne - takto spárovaná děvčata si už léta letoucí pořizují potomky a že způsobů je, a nikdo nic nenamítá. a zas řeči o přírodě a bohu a tradici a co z toho dnes funguje... a já slyšel zajímavou poznámku o možných komplikacích hodnou zřetele, zvláště v této kotlině zabrané do sebe a proti jakékoli jinakosti společně. poznámka byla o dětech ve škole toho spolužáka, co má hned několik a jinačích tatínků. a naše výchova, jak říkáme dítku zvedajícímu prstík na slepce nebo jinak postiženého - nekoukej tam a poď honem pryč! tak tahle výchova budoucích spolužáků dítka se dvěma tatínky u nás bude oříšek. oříšek do blbce.

kolem sebe

 

 


07.05.2010 11:07 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se