|
ten mě naštval! ten mě dorazil! nejsem schopen pár vět slepit do samočtivého seskupení a on emil viklický trio sinfonietta na desce janáček of jazz si hraje jako bůh! dnešní jazzofon s davidem dorůžkou, a to je k pos....ní. a závidím, jako nikdy!
závidím stopu, šlépěj, která zůstane po těch notách v hlavě, závidím tu schopnost mě ji tam vrazit a klidně i okovanou vojenskou. takovou jazzovou díru do hlavy, a že jen tak mimochodem. nejspíš cestou ze samoobsluhy, co je dnes supermarketem, domů kolem nábřeží a tam těm kachnám, aby věděly. tak lehce, lehounce znějící nástroje, co mě pošlou do pohřební služby a vyberu si krásnou dubovou a šťasten zalehnu. - a pánové, prosím vás, někam na vyšehrad. - ale to je do kopce, pane, a bude to drahé, a je tam navíc plno. - tak mě hoďte z tý skály, co šemíka, jen ať si tu chvíli užiju, a sám, a v klidu naposled slyšet tu muziku, která má ještě i dnes smysl. mozart sedící, chlastající opodál, si podupává řka - dobrý.
a tak vemu své trio s pěnivou dvanáctkou a savinelliho rustic nacpu dobrým tabákem, a to už nás bude do čtyř, ale my se shodnem v klidu, pokud se nepolejem nadšením z toho všeho, co je teď a tady pro malou chvíli klidu. a jak je dobře, že jen tak málo jich umí, protože málo je víc než dost.
z deníčku
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
