dlouhá léta jsem si netrouf na zmrzlinu pro její moderní vlastnosti, které se ráčily vetřít snad do všech u nás vyráběných potravin. no, dnes jsem docela neodolal a představa albánského cukráře, který tu skutečně je, mě přiblížila tomuto pokusu. patnáct kaček za kopeček je věru dost a dost a citronovou neměli a taky čokoládové chyběla ta správná barvička.
hruška a pistácie do zmrzlinového kornoutku, prosím. tropické plzeňské sluníčko spolu s mou zmrzlinou mě radši měly poslat někam k vodě, a ne si vymyslet ještě i nedělní fachu, abych snad měl na ten další kopeček zmrzlé pochoutky. z otevřeného okna slyším dospěle recitovat češtinu v podivném akcentu. cizinci se česky pomějí v české to hospodě a českým pivečkem snad utopí to jazykové mučení. o padesát metrů dál s cedulí na dalším vybydleném činžovním domě vzácnou naší minoritou, které se nesluší cokoliv vytýkat, protože je to společensky nekorektní. a jen věra bílá si snad na svou polívku vydělá docela sama. a hned za jejich slavným domem s cedulí o havarijním stavu je staveniště, kam si, snad ze zvyku, už tady nebydlící česká menšina chodí s nákupními taškami a podlézá za pravého poledne. jednou, či vlastně vícekrát jsem v noci vyťukal policejní číslo, abych naši ruku zákona pozval na noční párty při podobné bohulibé činnosti. nevrlý hlas na konci tohoto spojení dával jen tušit, co si o takovémto společenském chování, kde se kdejaký hejhula z ulice plete do věcí, do kterých mu nic není, myslí naše ruka zákona. a to jsem prosím čekal na byť jen malinkaté díky. a tak dnes klidně pozdravím těžce pracující českou minoritu, protože to mají opravdu těžké.
a ta zmrzlina docela ušla. z
deníčku
|
Tady Citron1. Zdravim Citrona2.... přepínám :-)))