blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

světlo hvězd a křestní jména

 

ve slabé chvilce, která ale není tvá, dostaneš nálepku baltazar a o ulici dál potkáš melichara a spolu pak najdete i svého kašpara a u piva se zasmějete. a budete se smát, než pochopíte tu danost, ten motiv, ten hrubý scénář, který ti rodiče napsali vybráním tvého jména. a dočteš se, jaké že to máš vlastnosti jménem dané, a směješ se jako blázen, než ti dojde, že tvé jméno je jen barevným kamínkem v obří mozaice.

postupně ti začne docházet, že místo, ve kterém se jako ten kamínek nacházíš, není jenom dílem náhody, i když ryze technicky vzato ano. tvůj rodič, co se uchvacoval dobrodružstvím, a maminka sportovec, co nosila před očima jména svých nedostižných idolů, se pak setkají u tvého piva po dvaceti letech, kdy v tom lepším případě už krapítek pochopíš tu nevyhnutelnou danost, před kterou si tak naříkáš.
je to jako pohled na nejbližší hvězdu, která nám posílá své depeše a my si je vzápětí přečteme. jakmile dorazí, tedy po devíti letech.
a se stejnou pečlivostí ti dojde, jak jenom před sedmi lety ti měl dojít ten dnešek. a pak zas po dalších sedmi letech pochopíš, o čem si to doopravdy tušil a že si jen kousek byl, abys i pochopil.
a v metru slyším „rosemary
volat maminku a že zní krásně, tak si chvíli dumám, co že to a proč to jméno nosím, a že jsem smířen, když jen mi po půl století dojde malinko, jak že ta chvíle měla být, a pak i s mým jménem, jako součástí.
28.07.2010 16:19 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se