včera deště a mokro a hodně mokra. a v rusku horko a sucho, hodně tepla. možná jsou unaveni, možná se jen baví u karet - „která mi padne, takovou jim pošlu do evropy“ a pak do ruska. a dost možná, že je pěkně serem. množíme se jako králíci v austrálii a ničíme vše, co má smysl. i schopnost pro krásu.
hyperaktivní dítka s hyperdávkami cukru v tyčinkách a vteřinové střihy v televizní bedně, které jsou schopné ještě zkousnout. jak se můžou zastavit a koukat na krajinu s polní cestou a jen žasnout. hyperaktivní generace hráčů virtuality a mlha v údolí.
a tak jen dávkovačem živlů bychom možná ještě zvládli tuto naší realitu a hezky se při tom pozabíjeli a snad chvíli klid. naštěstí domenico cimarosa si svou genialitu nenechal jenom pro sebe a barokní krásou nedělního rána povznese nad veškeré běsnění.
|