blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

krásné je ošklivé a naopak

těšíc se na randovní ten večer je vše krásné, a to hodně. právě vyhozený z práce už ten svět tak hezký nevidí a nemá. a pak ojíněn se šťastným úsměvem ústavního chovance se podíváš na ženskou, kterou bys před pěti pivy požádal, a teď jen hlesneš - jé, vy jste ale vošklivá!
 

a pak vás manželka vtáhne na avizovaný film „tuze skvělý“ a vy už jen tím hlukem ani usnout nemůžete. nakonec tu jsou „univerzální krásy západního světa“ v čele s hollywoodem, který snad používá pouličních kamer, aby kteréhokoliv ještě štíhlého a pohledného jedince k tomu si tajně natočil a pak světu prezentoval, jakou že to v té americe mají skvělou populaci mladých, štíhlých a krásných. a hitler by jen záviděl. i když nevím, blonďáci to nejsou.
a reklama na cokoliv s úsměvem dokonala. ne, že tam měla být ta paní, co je tak strašně vošklivá, ale snad by stačil motýl, anebo trumpeta...
a pak vás vtáhnou na zaručenou „kulturu“. a nejen že ten muzikál ani vaše pecky - sluchátka neunesou, ledaže byste měli ty s potlačeným efektem protihlučným, ale ty čtyři hodiny uměleckého vytí kdo výš a kdo dýl s patosem, za který by se nemusela stydět žádná pop hvězda, z vás vymačkají poslední díl energie.
a ještě na dovolenou se dodrncáte a teď teda zaručeně už jen ta krása hotelová a jen nechodit do těch chudinských get a ty už sil stejně nemáte, a tedy klid. a ten velbloud smrdí a slintá, jako taťka v poledne u pásu při vzpomínce na točenou hladinku.

nakonec tu krásu vzdáte, protože doma je přeci jen klid a možná někde - zasníte si - jsou ještě ta místa...
a přeci jsou tady i tam a všude kolem a ani to první rande k tomu nepotřebujem. (nakonec ty upocené dlaně plné kapes s děsem, kdo že vás to uvidí, a jak ta vaše milá...)
a jen kousek hezkých, a raději krásných not kolem hlavy nechat plout a pak pohledem na řeku a nově omítnutý dům, a dobrý den krásná paní, to je dnes krásně. a ona se kouká a usmívá a vy nakonec ani nic říkat nemusíte, jen ty roztažené rty do úsměvu pošlete a on si pak na chodníku a v metru žije dál.

09.08.2010 13:01 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se