blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

dámský deštník a honba za nábytkem

takový maratónec měl svůj smysl a vše původní snad taky. i když tomu původnímu úmyslu může dát skutečný smysl až pozdější návaznost. a tak věren těmto mužům, co běhali co by pošťáci starověku, jsem se přidal a protože skromnej, tak v podobě honiče nábytku ve městě zvaném plzeň. těm tenkrát šlo kolikráte o život, a mně ostatně taky.  

a všimli jste si, jak se taková nevěsta promění přes noc v kvočnu snášející do kurníku, i když jiné produkty než jen vaječné, a ještě k tomu za peníze.
no, nebylo krásně těm, co za pytel ječmene si oddřeli svůj díl a večer do hospody? a v hospodě s kaprem v síťovce bych si poručil svou dvanáctku a kdyby nebyl kapr, tak mu zapěju. jak měli tenkráte vyvinutej hudební sluch, nevím, zpívám pouze v sebeobraně. tak bych tomu hamounovi hospodskému napsal krasopisně jídelní lístek. že neumím? - tak bych se to naučil, a co! ovce, krávy bych mu pásl! a už jsem na to přišel. a pivečko by bylo.
nevím, jestli si ti starověcí pošťáci dopřávali nějaký odpočinek. snad, určitě jo. přečetli, noviny, dali svačinku a běželi si klidně dál.
ale takový manžel, otrok choutek zvrácených své drahé nejdražší, ten jen chodí nemaje motorové přibližovadlo. a chodí a chodí a dni ubíhají a sama podstata soužití dvou tak odlišných veličin, jako je muž a žena, dostává na frak. pokud vím, tak sionský mudrcové na zkoušku před tisícím rokem vymysleli tuto instituci. a o běhání za nábytkem ani slovo.
a obloha se na to taky už nemůže ani koukat, a tak jen mračením na nás a spláchnout...
já vida tuto nebeskou nevoli, vzpomněl jsem si na slib deštníkový pro mého potomka.
obchoďák jako kráva, deštník bude. synek mi kladl ještě na srdce, abych jinej než skládací, protože už špatnou zkušenost by nerad opakoval. najdu krámek, najdu deštník mému oku lahodící a neskládací... a zas to hadí ženské plémě!
- neblázni! tohle přece nemůžeš koupit! to je přeci dámský!
jak, probůh, pozná se, pokud nemá ornamenty, případně je jinak barevně „holčička vyveden? tenhle měl dvaceticentimetrové dlouhé proužky různých odstínů hnědé a mně se moc líbil.
- no, pane, tento deštník fakt nemůžete. přidala se prodavačka.
- a proč ne? zaúpěl jsem v bojovném postoji, ochoten se poprat o svá práva.
- to je přeci dámskej deštník!
unisono obě zlovolné ženštiny, z nichž jednu jsem si doma na vlastní hrudi hřál! beru si na pomoc v posledním zoufalém pokusu prodavače, snad vedoucího, co běhal po štaflích a měl naducané svaly až hrůza. vzápětí mi bylo jasné, na čí stranu se pan vedoucí přidá!
doma líčím synkovi - a potím v ruce skládací deštník - ty strasti nakupovací a naštěstí jsem našel zastání. to pravé chlapské zastání!

16.08.2010 08:35 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se