takový maratónec měl svůj smysl a vše původní snad taky. i když tomu původnímu úmyslu může dát skutečný smysl až pozdější návaznost. a tak věren těmto mužům, co běhali co by pošťáci starověku, jsem se přidal a protože skromnej, tak v podobě honiče nábytku ve městě zvaném plzeň. těm tenkrát šlo kolikráte o život, a mně ostatně taky.
a všimli jste
si, jak se taková nevěsta promění přes noc v kvočnu snášející do
kurníku, i když jiné produkty než jen vaječné, a ještě k tomu za peníze.
no, nebylo krásně těm, co za
pytel ječmene si oddřeli svůj díl a večer do hospody? a v hospodě s
kaprem v síťovce bych si poručil svou dvanáctku a kdyby nebyl kapr, tak
mu zapěju. jak měli tenkráte vyvinutej hudební sluch, nevím, zpívám
pouze v sebeobraně. tak bych tomu hamounovi hospodskému napsal
krasopisně jídelní lístek. že neumím? - tak bych se to naučil, a co!
ovce, krávy bych mu pásl! a už jsem na to přišel. a pivečko by bylo.
nevím, jestli si ti starověcí
pošťáci dopřávali nějaký odpočinek. snad, určitě jo. přečetli, noviny,
dali svačinku a běželi si klidně dál.
ale takový manžel, otrok
choutek zvrácených své drahé nejdražší, ten jen chodí nemaje motorové
přibližovadlo. a chodí a chodí a dni ubíhají a sama podstata soužití
dvou tak odlišných veličin, jako je muž a žena, dostává na frak. pokud
vím, tak sionský mudrcové na zkoušku před tisícím rokem vymysleli tuto
instituci. a o běhání za nábytkem ani slovo.
a obloha se na to taky už nemůže ani koukat, a tak jen mračením na nás a spláchnout...
já vida tuto nebeskou nevoli, vzpomněl jsem si na slib deštníkový pro mého potomka.
obchoďák jako kráva,
deštník bude. synek mi kladl ještě na srdce, abych jinej než skládací,
protože už špatnou zkušenost by nerad opakoval. najdu krámek, najdu
deštník mému oku lahodící a neskládací... a zas to hadí ženské plémě!
- neblázni! tohle přece nemůžeš koupit! to je přeci dámský!
jak, probůh, pozná se, pokud
nemá ornamenty, případně je jinak barevně „holčička“ vyveden? tenhle měl
dvaceticentimetrové dlouhé proužky různých odstínů hnědé a mně se moc
líbil.
- no, pane, tento deštník fakt nemůžete. přidala se prodavačka.
- a proč ne? zaúpěl jsem v bojovném postoji, ochoten se poprat o svá práva.
- to je přeci dámskej deštník!
unisono obě zlovolné
ženštiny, z nichž jednu jsem si doma na vlastní hrudi hřál! beru si na
pomoc v posledním zoufalém pokusu prodavače, snad vedoucího, co běhal po
štaflích a měl naducané svaly až hrůza. vzápětí mi bylo jasné, na čí
stranu se pan vedoucí přidá!
doma líčím synkovi - a potím v ruce skládací deštník - ty strasti nakupovací a naštěstí jsem našel zastání. to pravé chlapské zastání!
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
