blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

vesnický komín

(povídka)

byl to už pán v letech. leccos už měl za sebou. a dávno je tomu, co si naposled zatopil. občas se zasní a vrací se mu teplo. docela malinké teploučko. jenom nepatrné zahřátí a pak všude teplo, pořádné teplo a žár. vesnický komín a hlasy kolem. myslíval na jednoho mladého topiče. a pak starého pána, jak kolem něj, a pečoval. ten mladý kluk tančil na veselce pod ním. a pak přivedl malé dítě a psa. a pak mu jinej kluk říkal děda.



ten čas, ten podivnej čas.
jak býval pyšnej. a říkali mu, že je velikej a daleko největší. když odpočíval, přilétli opeřenci. měl je rád a nenáviděl. některý jen, aby si odpočinuli, a jiný na lovu. zastavili se čápové a jeden povídá, jak by se tady hnízdo líbilo. a čápové nosili a stavěli a postavili mi čepici.
chtěl jim říct, že můžou vyhořet, chtěl je varovat. ale už netopí. od té doby už netopí. a starý topič je taky pryč. ale včera pod sluníčkem přišel statnej kluk a držel malého chlapce. přišli až ke mně a - pohlaď si ho. můj děda právě tuhle cihlu a vidíš, jak ji jeho ruce vyhladily. byl topičem a táta chvíli taky.
doteky věků.
teď tu má čapí rodinku, a kolikátou už. než jednou vylítli z hnízda mladí ti čápové, a veliký kluci to byli, povídali, jak ve městě prej je tolik a vysokejch komínů a že jsem starej a cihlovej. a že jsem vlastně docela mrňavej komín. a rodiče těch nevěrnejch jen - je to krásný komín, a náš domov.
doteky časů.

povídky

18.08.2010 08:12 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se