a jeden německy mluvící turek i s rodinou z berlína přicupital a si otevřel jídelnu „kebabistán“.
a já tak z každého počinu cizinců se tak těším, že se z toho můžu i zbláznit a klidně tak i udělám, jen když přijedou další a další, až nám konečně dojde ten velkolepý svět plný barev a vůní a hudebních stylů, že jednomu jde z toho všeho hlava kolem. a já si tak konečně přitáhnu ten svět, tu nádheru cizích barev k sobě a nikdo se ani nedoví, že oni ti všichni cizinci sem chodí jen kvůli mně, abych, když už nejdu do toho světa, jak ten svět ví o mých touhách, tak mě přijde ukonejšit, až se tady sejdou a budou barev plné ulice i s hudbou, kterou po tisíci letech objevíme a pochopíme, jak malý, mrňavoučký kamínek mozaiky jsme a že patříme, nemůžeme chybět tam, odkud jsme se vytratili v únoru po válce.
a přísahám, i kdybysem se měl přejíst a znechutit si nadosmrti všechny variace tohoto pokrmu, tak musím vytrvat, protože tak surrealistický počin, jako je „kebabistán tureckého berlíňana na americké v plzni“, nenechám přeci padnout.
prostě nádhera!
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
