sudoku se křečovitě drží a vůbec ho nezajímá, jak si já před ním připadám. o stupeň slabší, než je jeho nejsvalovější varianta, je pod mou úroveň, a tak se jen chechtá. říká si, že jednou taky on může, a tedy musí, aby jen se pasivně nevydával ze svého programového nadšení.
a v podzemce si elegantní pár snad po čtyřiceti letech vjel láskyplně pohledem do sebe a nemuselo padnout ani slůvko.
snad tolik
harmonie si vymohli tou dohodou, ve které stálo, jak ona bude o půl metrů
kratší a on ji nikdy o stejnou délku nepřekročí. jak on byl velikánskej,
tak ona byla drobounká. a jen starostlivý pohled s nejhlubším citem. co
dodat.
a zatímco žlutému autobusu
dva řidiči měnili obrovité kolo, na jeho zadním skle se šikovně
realizoval zástupce reklamní agentury a klidně lepil svou vizi.
a vida tu pneumatiku obřích
rozměrů, do dálkového autobusu se vsouká dvoumetráková ženská. a dost
možná, že jí bylo víc. to už snad ani ženská být nemůže a nesmí.
diskriminace? ohleduplnost? ne. jakou otázku si asi položil její
spolucestující? zadními dveřmi se jen stěží vydrápala za pomoci jiných
rukou...(!) a hodinová plavba se dvěma lidma v jednom těle na místě
spolujezdce? nechtěl bych tam být.
jakkoliv můžu být podezříván
z neomalenosti a z netolerance, nevím, jak jinak tuto situaci vyřešit,
než jen tuto dvoupaní poslat českou dráhou, která snad vydrží.
a domů po chodníku královsky vjíždí s spézetkou karel a s hvězdičkami naší unie na kočárku malý capart a klidně přitom usne.
bláznivej svět.
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
