blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

ruce

měl už pár křížků za sebou a snad o to raději byl na tomto světě. nepřemýšlel o něm, a přesto mu byl rád, anebo právě proto. důchodce. toto slovo mu patřilo jenom napůl. stále pracoval, i když jenom na pár hodin. byl truhlářem a truhlařinu měl tuze rád. a taky se rád usmíval.
když dokončil svou práci, ještě ji naposled pohladil, aby si pak mohla už jen sama vystačit se vším, co ji potká. oháněl se dobře kladivem, pilkou i dlátem. potřeboval vrtačku a k ní spoustu kabelů, aby dosáhly. měl rád práci, a proto si nestěžoval. bydlel v praze a jezdil se ženou kousek za město, kde měl chalupu. psa neměli. myslel, že pes v bytě strádá. a on by nerad, aby kvůli jeho kratochvíli pejsek bědoval.
k večeru si zašel na točené a k němu občas i toho rumíka. už měl naučené, jak nejlíp se s ním poprat, jak nejlíp zvládnout bezbolestně a bez zbytečných ztrát toho frťana. oběma rukama opatrně vzal tu malinkatou skleničku a převrátil ji do piva. je to těžký úkon pro jeho ruce.
ruce. ruce, co vás zradí, když už si myslí, že si své odpracovaly, že je nepotřebujete. nestěžoval si, rád se usmíval a úsměv k němu patřil.
potřeboval pevný stisk, jako když drží dláto a kladivo. a tak toho rumíčka přelstil. poprvé, když začalo jít do tuhého, se lekl. vždyť ruce jsou všechno. rukama zvedal svou dceru a rukama hladil svou ženu. rukama se tolik let živil. rukama jedl a oblékal se. ruce byly opotřebované, myslel si, a byl smířen, nestěžoval si. občas v sedě koukal tu na jednu, tu na druhou a pomalinku pohyboval prsty, až sevřel pěst. vzpomínal, jak to samé dělala jeho dcera v kočárku. předěl věků a stejná situace. jen nesedí v kočárku. zatím.
ruce. co jim chybí? vždyť není tak starej. poradil si. ruce v pěst a všechno, co v ní.
zvláštní nástroj ty ruce, a vůbec o něm nepřemýšlel. a proč taky. když slouží, tak není proč dumat o hloupostech. teď už to není hloupost. ještě aby pár let s ním vydržely, ještě pár let. obléci se, najíst a dojít si na záchod. když práce už nepůjde, nevadí. jen když se postará ještě o sebe.
byl rád na světě a úsměv k němu patřil.

07.09.2010 16:41 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se