můj host - petr.ix
V přítmí sklenice
dech se vaří,
otáčím list kalendáře.
O sto let,
netrpělivě leť,
poznamenám ti den.
Zatím si volno beru
na prázdnou kapsu -
kochám se regály i výklady.
A špetku lidskosti
i srpek úsměvu
sebou vezmu.
*
Za sklenicí ráno
tvá ruka mihla se,
pátráš v hodinkách?
O sto let
netrpělivě leť,
setkáme se - tam.
|