blog kavárenského povaleče s dýmkou

bonbóny došly... a zákon kauzality trvá
 

pátek budiž pochválen!

jeden den a kolik udělá radosti. ráno se ještě nezdá, když se měsíc všemu řehtá jako blázen, a přímo do kulata. naštěstí se den přeci jenom dočká podvečera s dýmkou a bahnem v půllitru. a dýmka čadí až běda a jen čekám, jak mě hasičákem postříkaného, jak mě vyvedou. zápas s dýmajícím tabákem jsem vzdal a všichni si oddechli. půl hodina udírny a požitek žádnej. proč mě holka trestá? tedy ta dýmka. k tomu namazané celé předloktí nějakou marjánkovou kafrovou směsí, která, mám ten pocit, pomáhá, a smrdím poctivě dál. další pivo už asi dojde a nebude.

původně zamýšlená kavárna v  belgické se krokem proměnila v hrabalovskou hlučnou samotu. a její rádio hej, co je pro puberťáky, který sem nikdy nezavítaj. dva businessmani proti sobě kontrolují nabušenými notebooky a večer začíná být, jak má.
podzim za oknem ještě nebude, ale prej už někde za rohem číhá. nevěřím a kýchám. asi na pozdrav. chybí mi jezevčík u nohou. co chvíli se mi otřel o kalhotu a zvedl hlavinku k pohlazení. skvělý společník! kocour je fajn, ale kocour je jen kočka. mou dlaň na psí hlavince s očima, co chápou, s očima, co hážou obdiv, pokoru a rošťáctví, jen tak něco nenahradí. kocour je fajn, ale je to kočka a do hospody nemůže a nesmí.
po půl hodince u nohou jsem pokynul jezevčíkovi vyskočit na lavici a tolik štěstí a radosti a pokory v jednom! a měl jsem kam položit na pořád vděčnou hlavinku ruku a jemně mnout to krásné ouško. ten pocit sounáležitosti se jen těžko vyloží nezainteresovanému. je mi smutno, a to už je půl druhého roku. dvanáct let zarostlých pod kůži a musím věřit ve psí nebe, kde jezevčíci hrají prim. věřím, že se jednou potkáme všichni i s mou babičkou, a já raději skončím, abych nebyl patetickej víc.

24.09.2010 16:54 |
Autor: - slávek miloslav
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se