(povídka)
jsem na vodě.
rozhlížím
se kolem a břeh je nedaleko. jsem v pohodě, vím, že k němu kdykoliv
doplavu. obdivuju ten nezvykle vysoký rákos. i tráva mi připadá nějak
víc k nebi. nevím, kam vlastně plavu. plavu jen tak.
jsem
uprostřed rybníka a nejsem ani unaven. plavu si a v pohodě a jen
nohama... to přeci neumím. jsem v pohodě. mám věk na to, aby mě jen tak něco nevyvedlo.
a moje nohy, moje malé nožky a ploutve! jsem kachna!
kdysi bych si s chutí a
úlekem zakřičel, zařval. dnes ne. jsem prostě kachna, kačer. mám hezká
barevná peříčka a plavu si jen tak a rybník všude kolem. paráda. asi
nemám rád pivo, ani whisky. kafe taky jen tak nebude. a čaj si můžu
udělat na studeno a pravej zelenej. a co mi vlastně chutná, když mám
hlad, kachní hlad? to tedy netuším.
na břehu je rybář a asi
nebude nebezpečnej. dám si pozor. co když mám kachní rodinu? co když na
mne v rákosí čeká nějaká a k zulíbání? nějaká... a poznám ji? prolezu
rákos a ona se už ozve. to ženy dělají.
rybář sedí, spíš leží a
chrápe. vedle něj je baterie plechovek. nemůžu z té dálky... už je
vidím, gambrinus! že může takovou žbrndu. člověk má žízeň... no,
člověk... kachna má žízeň a rybář s desítkou v plechu. určitě mám rád
něco kachního... snad proboha nepiju vodu?! svět je plnej zla a rybáři
bez poučení s desítkou v plechu. smí se to vůbec?
plavu kolem, plavu dál a
rybník se prodlužuje a břeh se točí do někam. někdo na mne volá, otáčím
se, nikoho nevidím. rád bych prozkoumal celý břeh, co se najde. zas
někdo volá. ignoruju. tam v dálce je nějaká lávka a lidi. přemýšlím, čím
své chutě zaplaším a zezadu do mne šťouchne zobák.
„co děláš, ty mě neslyšíš? a kam plaveš? víš, že tam večer mají oslavu? a kde máš ženu a děti?“
„chceš na všechny otázky odpověď? a hned?“
cizí kačer na nic nečeká a pádí k můstku.
mám asi kamaráda a mám ženu... a děti... kolik proboha může mít kačer dětí? kachňat?
„pojď opatrně, a nemluv,“ říká asi kamarád.
„až mrknu, vylezeš na břeh a zkoukneš, co je k mání.“
lup za bílého dne! vykuk jeden!
„dnes ne, raději budu dávat pozor,“ zkouším situaci otočit.
kačer, co je asi kamarád, chvíli kouká a:
„musíš je zaujmout, až ti budou házet pečivo,“ radí opeřenej kriminálník.
ještě netuším, proč budu riskovat a s tímto kačerem a tak...
už si to peláší kolem batohů a plastových ledniček. nevím tedy, jak se na lidi volá, a tak jen zkouším:
„prďolové! vy tam! hoďte mi
něco!“ a prďolové se opravdu otočili a: „hele kachna, a drzá“. a už po mně
prázdnou plechovku. a další a další.
„kolik jich tam máte,
vožralové?“ volám a jen uhýbám těm prázdným pivním konzervám. vidím
jednoho, co bere nejspíš plnou a cílí a to bude šlupka. plác! granát a
vlnobití a na nic nečekám. peláším pryč a kačer, kamarád nejspíš z lochu
na mne volá.
„kde jsi, kde se loudáš? čekám tu a ty si hraješ.“
„co jsi ulovil?“ ptám se malého drzouna.
„co jsem blázen? schoval jsem to pod keřem a za tmy si tam půjdem.“
„jo, a měl jsem ti vyřídit, že tě shání manželka.“
rád bych se tohoto opeřence zeptal na své hnízdo. přemýšlím.
„poslyš, kudy se dostanu nejlépe domů?“
„ty vole vožralá! za tím padlým stromem u toho velikého kořene.“
opravdu milej kluk. nemám rád řvouny.
„a přijď večer k můstku!“ zavelel drzej prcek.
„hm,“ odpovím. hledám padlej
strom a dumám, co budu dělat se svou kachničkou, kachní manželkou... v
dálce slyším kachní drobotinu a cítím malé chvění. najednou cítím radost
z očekávání. netušil jsem, jak moc se můžu těšit. fajn pocit. usmívám se
a mám hlad.
najednou se z rákosí na mne
vyřítí hromada malých tělíček. a toho křiku. a toho kachňání. mé děti.
nemám čas na rozbor situace. dětí je celá hromada a plavem domů. domů...
„ahoj, slávku, ty můůj kačere krásnej!“
dlouze protáhne mamina a vlepí polibek. usmívám se a je mi fajn.
„večer bude hudba u můstku a
marta nám pohlídá drobotinu,“ lísá se ta moje kachnička. a já se jen
usmívám. přikývnu a vzpomenu si na drzého křiklouna.
večer půjdem k můstku a bude fajn.
svět je hezkej a vše je, jak
má být. nemyslím na to, co bude zítra. nemyslím dál. je tu kopec dětí a
mám co dělat. život je fajn. i ten kachní.
povídky
|
Liter.cz.
Google
poslat vzkaz autorovi
